Vyhynutí hrozí už i delfínům a gepardům

6. prosince 2008 v 9:38 | Lucik1 |  Vyhynutí zvířat

Vyhynutí hrozí už i delfínům a gepardům

Gepardii v keňském přírodním Safari parku
Gepardi v keňském přírodním Safari parku foto: Marcela Kratochvílová, ČTK
Celkem 21 druhů zvířat včetně geparda, tří druhů delfínů a egyptského supa bylo přidáno na seznam nejohroženějších živočichů. Rozhodli o tom delegáti 9. konference OSN o ochraně volně žijících živočišných druhů, která v pátek skončila v Římě.
6. 12. 2008 08:26 - ŘÍM
Na seznam číslo jedna zvířecích druhů, kterým hrozí vyhubení, bylo přidáno také šest dalších ptačích druhů a kapustňáci, napsala agentura AFP.
Rok 2009 vyhlásila OSN rokem gorily a organizace věří, že se jí podaří od dárců shromáždit částku přes půl milionu eur, která by pomohla zachránit tento druh, z něhož nyní zbývá v Africe méně než šest tisíc jedinců.
Na takzvaný seznam číslo dva zahrnující méně ohrožené druhy se dostalo několik druhů žraloků včetně dvou rodin žraloků mako žijících ve Středozemním moři, jejichž populace se během několika málo let zmenšila o 96 procent, a to následkem neúměrně intenzívního lovu.
Konference také přijala rezoluci, jejímž cílem je snížení hluku v oceánech, který způsobuje narůstající počet lodí, větší množství seismických průzkumů či nové generace vojenských sonarů. Tento hluk škodí mořským savcům, kteří využívají zvukové signály - především velrybám a delfínům. (zveřejnil seznam.cz)
 

Co můžeš udělat ty:

2. října 2008 v 16:46 | Lucik1 |  Pomozte naší planetě!!
Co můžeš udělat ty:
1.šetřit vodou
K přežití človk potřebuje denně asi 2,5 litru vody -v průmru ale spotřebováváme 130 litrů za osobu a den.To je příliš! A takhle můžeš šetřit vodou. Zavři kohoutek ,když si čistíš zuby nebo se mydlíš. Místo koupaní se sprchuj .Splachuj na zachodě co možná nejúsporněji.Per si šaty teprve tehdy , když je to skutečně nutné.Nemyj nádobí pod tekoucí vodou.
2.šetřit proudem
Nenechávej elektropřístroje v pohotovostním režimu,, standby". Protože i když jsou vypnuté, spotřebovávají elektrickou energii. Takže:zástrčky ven ze zásuvek ! A kromě toho zhasinej světlo, když ho nutně nepotřebuješ.
3.Spravn se zbavovat odpadu.
Důležité:úsporné žárovky a baterie nepatří do netříděného domovního odpadu, ale na speciální sběrná místa. Pokud nevíš ,kde máš úsporné žárovky a zářivky odkládat ,podívej se na sezna zběrných kovů.
Odhazuj sklo ,hliník,plasty a papír do kontejnerů které jsou ktomu určeny. Tyto materiáli mohou být reciklovány.

Zachrante naší Zemi

28. září 2008 v 10:15 |  Pomozte naší planetě!!
ODUMIRAJICI STROMY
Déšt splavuje škodliviny ze vzduchu do půdy.kvůli tomu potom umírají lesy.
NICIVE BOURE
Gigantická tornáda a stále častěji hurikány řádí po celém světě, ničí rozsáhlé oblasti a zabijí lidi.


Táním jsou ohroženi zvláště lední medvědi .Kam se podějí??
Také životní prostor tučnáků se zmenšuje.

Klimatologové počítají především v pobřežních oblastech se stále větším počtem bouří a vzestupem mořské hladiny.Kvůli tomu se dramaticky zvyšuje nebezpečí záplav.
 


Stojí to zato??

27. září 2008 v 18:50
Myslíte si,že je toto správné?Chcete tomu zabránit?Pokuste se nejíst maso(koní,psí a kočičí),dejte přednoust biomasu a zelenině ,nekupujte si kosmetiku testovanou na zvířetech,u kožených výrobků se ptejte,odkud kůže pochází.Pár fotek,které opravdu jsou k pláči...cesta koně...

Tak asi takhle vypadá řezník,no teda nevím na co hrdý?!











Takovýhle krásní koně na to doplatí,snažte se jim pomáhat a nejen jim...
Největší nepřítel organizace PETA je Jennifer Lopez.Na svůj kožich potřebuje hodně padlých zvířat

A takovéhle boty nosí Beyoncé a Britney:


A pravým opakem je Pamela Anderson,která za práva zvířat bojuje.A právě kvůli nim se svlékla ve výloze.Teď zrovna bojuje proti zabíjení opic a kuřat v síti KFC

Takhle vypadá,když je testováno na zvířatech

A nezabíjí se jen koně:


Prase ale není nic hrozného(narozdíl od koně)

Beyoncé konečně nikdo doufejme otevřel oči!!
Beyoncé s matkou se těšily na večeři s fanoušky,kteří si večeři zaplatili v kauci.Z fanoušků se ale vyklubali ochránci zvířat!Nutili ji koukat se na otřesné záběry lišek a norků,jak se zabíjí pro její kožich...beyoncé se zvedla a odešla.Teď už jen doufají,že si dá říct.

Petice

27. září 2008 v 18:32

Petice

23.6.2007 09:22| Hermi | Prosby
Tohle je petice proti týrání zvířátek. KDO MÁTE BLOG, DEJTE SI TAM TENTO ČLÁNEK A PODEPIŠTE SE POD NĚJ!!!!
Asi všichni milujeme, když se můžeme pomazlit s hebkou srstí našich mazlíčků.. Vaše zvířátka měli štěstí.. Ale když zrovna hladíte vaše zvířátko jiné umírá na pokusy.. Je to smutné a tak Vás vyzývám ,abyste proti tomu se mnou bojovali.. Vím že nic proti tomu neuděláme ,ale pomozte mi to aspoň rozšířit ,aby si lidi uvědomili ,že např.. jejich zvířátko trpí majitel ho mlátí, nedává mu najíst poďte aspoň tohle změnit!!! Dokážem jim ,že je to bolí a měli by si ho považovat!!!!! Smutně zdravím ty kteří mají rádi zvířátka a v životě jim nebudou už ubližovat!!!!
Ahojky napište mi do komentářů , jestli s tímto souhlasíte a dejte si to na blog. Díky
krhule.blog.cz
lusia-3.blog.cz
chceme-pomoci.blog.cz
myinnocenceworld.blog.cz
lucy-majky.blog.cz,
ordinace12.blog.cz
pomozte-nasi-zemi.blog.cz

Pomozte naším miláčkům

27. září 2008 v 18:29

Testování kosmetiky na zvířátkách :(((((

Tohle je jenom zkopčený.. je to proto, že mi to taky příde dost hnusný a chci to pomoct rozšířit!!!!!
Jak tohle někdo může dělat...
Firmy které testují na zvířatech:

Všude jsou!Zde jen 1druh značky (↑) ale testuje celá firma nivea.
LABELLO lesk na rty tónující 10ml
-lepidlo této náplasti se také testuje na malých zvířátkách!
Colgate zubní pasta Super fresh 50ml
Kliknutím na obrázek zavřete okno
Kliknutím na obrázek zavřete okno
Rimmel
Training Bib Zavřít náhledZavřít náhled
Kliknutím na obrázek zavřete okno
Všechny značky L'Oréal a
A tyto firmy způsobují tohle!:




Většině z Vás tyto obrázky přijdou nechutné,ale nezavírejte oči před realitou!!!!!To,že Vy máte doma krásné a zdravé zvíře neznamená,že takto netrpí zvířata jiná!!!!!!!Prosím podepisujte petice,nepoužívejte výrobky těchto firem a HLAVNĚ ŠIŘTE TENTO ČLÁNEK DÁL!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Kožichy nosí krásná zvířata a oškliví lidé

Kožichy nosí krásná zvířata a oškliví lidé
Norci se bezradbě tlačí na straně své příliš malé klece. V jejich očích je patrný sstrach. Někteří panicky skáčí do výšky a snaží se dostat z klece. Jiní ztuhle kouší do podlážky, na které se kupí hromada výkalů. Ty se hemží červy... To je scéna, která se i přes protest ochránců zvířat odehrává na většině kožešinových farem v Německu. Nejhorší na tom je, že nošení pravých kožichů se dnes už tolik nekritizuje jako dřív.


Hvězdy jako topmodelka Naomi Campbell, která se dřív zapojovala do petice proti nošení pravých kožešin, se dnes klidně objevuje v norkovém kožichu. Kožešina je na prvním místě modních žebříčků, být šik je prostě nejdůležitější...Tři čtvrtiny ze 40 milionů kožešinových zvířat, která jsou zabita kvůli výrobě kožichů, čepic a rukavic, jsou pěstovány na kožešinových farmách. Jde především o norky, llišky, tchoře, činčily a bobry. Jejich život je krátký: norci jsou zabíjeni ve věku 5-ti měsíců, lišky zhruba v 9-ti. Samičky mohou žít déle, aby se mohli starat o svoje mláďata. Neustálý neklid v příliš malých klecích a strach z chovatelů dohánějí zvířata k šílenství. Buď ztuhle a tiše hryžou klec nebo zběsile pobíhají z jednoho konce do druhého.

Lišky jsou drženy v klecích po čtyřech. Klec má 100x100x100cm . Vězení norků a dalších zvířat jsou ještě menší. Norci, kteří mají klec 90x30x40cm musí stačit pro čtyři kusy. Norci zažívají peklo a mnohdy mrzačí sami sebe. Lišky, které jsou drženy v malém prostoru často začnou požírat sami sebe. Ale velikost klecí není jediný problém. Spousta klecí se nachází na volném prostranství a nejsou tak chráněni před nepřízní počasí. Horko je pro norky, kteří jsou zvyklí na zimu, velkým utrpením. V zimě naopak zvířata přimrznoou ke kovovým tyčím klece.

Jejich trápení ale nekončí ani když je vedou na smrt. Protože farmářům jde hlavně o kožešinu, snaží se, aby kožešinu co nejméně poškodili. Malá zvířata tak zavírají po dvaceti kusech do malé krabice nebo bedny. Do té strčí hadici, ze které proudí horký výfukový plyn z auta. Zvířata se tak otráví a udusí. Ale ne vždy zemřou, nebo alespoň ne úplně. A tak se stane, že jsou občas stahovány z kůže. Větší zvířata, například lišky dostanou do tlamy kovový kroužek a do konečníku jim zastrčí tyč!!!! Zabije je vývod elektrického proudu. To ale nejsou všechny způsoby zabíjení ubohých zvířat. Dělají se infekce jedu, zlomení vazu nebo otrávení v plynové komoře.....
Prosím, zkopírujte to, ale se zdrojíkem, pls, dala jsem se s tim docela dost práce....Díky za pochopení...
Zdroj→

Informace o transportech koní

INFORMACE O TRANSPORTECH KONÍ
Každým rokem je z Polska vyvezeno asi 30 000 koní do Itálie na jatka. Hladoví, žízniví a vyděšení jedou až pět dní. Jejich cesta představuje jeden z nejkrutějších a nejmáně kontrolovaných způsobů transportu živých zvířat.Utrpení koní Polsko je největším vývozcem koní na maso. 90% z nich je transportováno do Itálie, zbytek do Francie a Belgie. Koně podstupují velmi dlouhá cesty trvající až 95 hodin a vedoucí přes 6 zemí. Mezi nimi je taká česká republika. Evropská organizace na ochranu zvířat monitorovaly tyto transporty a zdokumentovali neuvěřitelná utrpení koní a porušování mnoha

předpisů. Koně jsou natlačeni těsně na sebe, jsou používány nevhodná a zastaralá kamiony, přestávky určená k napájení, krmení a odpočinku jsou buï naprosto ignorovány nebo hrubě podceňovány. Některá zvířata stráví celou cestu bez odpočinku, vody a krmení. řidičům je přikázáno koně nenapájet, protože konzumenti chtějí "nenasáklá maso". Vědecká důkazy dokládají, že pouhých 24 hodin cesty při zajištění dobrých podmínek představuje i pro zdraváho koně velký problám. Koně jsou navíc často nemocní nebo staří a podmínky rozhodně nejsou optimální. Mezi nejčastější zdravotní problámy, kterými koně na cestě trpí, patří zápal plic, plicní infekce, salmonela, zvýšená činnost srdce a žaludeční vředy. Mnoho koní během transportu ztratí rovnováhu a spadnou. Pak mohou jen stěží vstát a jsou tak pošlapáváni a zraňováni stojícími koňmi. Zkolabovaní koně jsou na zastávkách vytaženi z kamionu nebo jsou donucováni k tomu, aby se postavili na nohy. To zahrnuje kopání, bití či použití elektřiny. Na jatkách je s koňmi opět brutálně zacházelo. Velmi často nedochází k omráčení nebo je prováděno neprofesionálně. Někdy jsou taká zvířata porážena před očima ostatních koní, čím je porušován polský zákon.

Cesta Již na česko-polských hranicích v českám Těšíně jsou koně v žalostnám stavu, nemocní, zranění, v šoku a stresu. Z česká republiky jsou koně vezeni přes Slovensko, Maïarsko a Slovinsko. Tato velmi dlouhá cesta je vybrána ve snaze vyhnout se rakouským hranicím, kde byly zavedeny přísná kontroly znemožňující průjezd takto týraných koní. Po dosažení slovinsko-italských hranic je většina koní v naprostám vyčerpání, někteří jsou již mrtví. Na mnoho z nich ještě čeká dlouhá cesta na jih na Bari či trajektem na Sardinii.Odkud koně pocházejí? Většina koní je prodávána drobnými zemědělci, pro která přestali být koně lukrativní - kvůli stáří nebo nemoci. Někteří koně jsou závodní a malá část se chová speciálně na maso.Proč? Italští konzumenti požadují čerstvá koňská maso, polští koně jsou relativně levní a polská zákony není těžká obcházet. Nenasytná poptávka Italů má devastující účinky na celoevropskou populaci koní. Jen v Polsku se díky obchodu s koňským masem zredukoval počet koní z milionu na současných 500 000.

Zákon Při dodržování platných polských zákonů by mohl být tento obchod okamžitě ukončen. Tyto zákony jsou ale naprosto ignorovány. To potvrzuje i Nejvyšší kontrolní úřad Polska, který taká přiznává, že potvrzení o způsobilosti koní k přepravě jsou u velká část přepravců falšovány a při transportech často dochází k porušování práv zvířat. Polská vláda ale transporty nadále toleruje, protože jsou významným zdrojem peněz do státní pokladny. Mezinárodní kampaň Viva!Britsko-polská organizace Viva! iniciovala kampaň naláhající na vládu Polska, aby ukončila krutý obchod s koňmi. Kampaň postupně našla podporu v dalších zemích Evropy.Snaha Svobody zvířat Prostřednictvím CEA (Czechs and English for Animals) se Svoboda zvířat v r.2003 připojila k mezinárodní kampani za zrušení transportů živých koní a převzala organizaci česká verze PETICE CESTA NA SMRT.

CEA táž iniciovala petici pro českou vládu, aby česká vláda nesouhlasila s projížděním koní přes naše území a aby zastavila obchod s jatečními koňmi taká v tuzemsku a vývozy do zahraničí.


Další informace Všechno podstatná o největším evropskám obchodu s jatečními koňmi
www.viva.org.uk, info@viva.org.ukwww.viva.org.pl

Zdroj:

DMS - nadace na ochranu zvířat

29.7.2007 22:38| Hermi(Sisi) | Kde a jak pomoct
Stačí odeslat SMS s textem DMS OCHRANAZVIRAT na číslo 87777.
Posláním Nadace na ochranu zvířat je trvale zlepšovat vztah člověk-zvíře- životní prostředí. Nadace vznikla v roce 1994 a snaží se hájit práva a zájmy zvířat především na území naší republiky, podílí se ale také na celosvětových projektech a kampaních na ochranu zvířat. Pravidelně podporuje útulky pro psy a kočky a záchranné stanice pro handicapované volně žijící živočichy. Vydává vzdělávací materiály, pořádá vzdělávací akce, v rámci informačních kampaní se snaží oslovovat veřejnost a šířit palčivá témata ochrany zvířat ve sdělovacích prostředcích. Snaží se pomáhat tam, kde dochází k týrání zvířat nebo ničení jejich životního prostředí a ti, kteří k tomu nejsou lhostejní, se na nadaci mohou obrátit. Nadace přispívá radou a doporučením vhodného postupu či dává podněty k řešení případů týrání zvířat u kompetentních orgánů. Uvědomuje si nutnost existence moderních právních předpisů, které lze důsledně prosazovat v praxi, a proto se zasazuje o přijetí takových zákonů, které zaručují zvířatům lepší ochranu.
Cílem projektu je přispět ke zlepšení vztahu člověk-zvíře-životní prostředí a to především prostřednictvím osvěty, vzdělávání a legislativy.
Získané finanční prostředky budou využity na podporu útulků a záchranných stanic, které se ocitnou v krizové situaci, na vzdělávací a osvětové aktivity pro laickou i odbornou veřejnost (semináře, workshopy apod.) a podporu provozu Infocentra, které zajišťuje informační služby a poradnu.
Účtování DMS: Cena DMS je 30,- Kč, příjemce Vaší pomoci obdrží 27,- Kč.
Nadace na ochranu zvířat k 1. březnu 2007 obdržela 311 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2004 2 645 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2005 3 832 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2006 1 854 DMS.
Děkujeme!

Zdroj

Útulek koček

17.7.2007 09:43| Web o webu

Dejte si to na blog!!

Jsou ušlechtilí, velcí, krásní, intelginentní, neškodní a my lidé, je máme natolik rádi že je zabíjíme...

19. září 2008 v 19:54 |  Velryby a delfíni v ohrožení

VELRYBY A DELFÍNI V OHROŽENÍ

http://www.fjwarren.co.uk/large/156698.jpg

Přítel člověka a přesto je zabíjen!

Vztah mezi člověkem a kytovci trvá již tisíce let. Delfíni se objevují již na prehistorických rytinách z jižní Afriky. Na Krétě byli dokonce delfíni uctíváni jako bohové. Také velryby jsou zmiňovány od pradávna, byť jejich pověst není vždy tak jednoznačně kladná
jako pověst delfínů. Novozélandští Maorové však dodnes uctívají delfíny, ale i velryby jako magická a posvátná zvířata. Zprávy o přátelství kytovců s člověkem nejsou pouhé báje. Jen v tomto století existuje několik doložených případů, kdy se delfíni neostýchali kontaktu s člověkem.

Lov velkých kytovců - velrybářství

Lov velryb ve člunech a pomocí harpuny připojené k lanu je prastarým způsobem získávání obživy. Rozmach moderního velrybaření v druhé polovině minulého století a průmyslové velrybaření ve 20. století však způsobily ve všech mořích světa tak rozsáhlou decimaci velrybích populací, že několik druhů velkých kytovců je dnes na pokraji naprostého vyhynutí.Za pouhých osmdesát let 20. století ulovili velrybáři více než 2 miliony velryb! Nízká rozmnožovací schopnost velryb (samice za celý život porodí v průměru jen 7 až 10 mláďat) a snížená genetická rozmanitost populací mnoha druhů velryb by mohly znamenat, že některé druhy velryb jsou odsouzeny k vymření.

Putování za velrybami

Obrázek “http://www.differentlife.cz/ryby02.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Zlatý věk velrybářství nastal v 18. století - zároveň ale temné časy pro velryby. Angličané, Holanďané a Dánové, obohaceni velrybářskou zkušeností Basků, začali s drastickou dovedností lovit na Špicberkách pomalé velryby grónské. Během krátké doby byla tato původně nesmírně bohatá loviště zpustošena. Velrybáři táhli do jiných koutů zdánlivě nevyčerpatelného oceánu a za obtížněji lovitelnými a dosud hojnými druhy. Tato smutná skutečnost se posléze mnohokrát v dějinách velrybářství opakovala.

Průmyslové masakry

V roce 1868 uvedl Nor Svend Foyn na trh nový, a pro účel vysoce efektivní vynález - harpunové dělo. Osud velryb byl zpečetěn. Spolu s užíváním lodí poháněnými parními stroji to znamenalo, že i ty nejrychlejší a největší druhy velryb se pro velrybáře brzy staly snadnou kořistí. Ve dvacátých letech bylo podle údajů samotných velrybářů ve vodách Antarktidy uloveno 134 307 velkých
kytovců, především plejtváků obrovských. V té době se ve světových mořích objevily velrabářské flotily sestávající z mateřské zpracovatelské lodi - doslova plovoucí továrny - doprovázené harpunovými loděmi. Velrybáři nyní mohli strávit na moři několik měsíců a zároveň přitom dovedně a rychle zpracovávat ulovené ryby.

Zabíjení



http://www.differentlife.cz/ryby06.jpg

Většina diskuzí o zabíjení velryb je zaměřena na jejich vysoký stupeň vědomí a tudíž schopnost trpět, a na nutnost chránit je před vyhynutím. Zkusme se zabývat otázkou, jak dobře nebo špatně odpovídají metody zabíjení ideálu, kterým je okamžité usmrcení nebo znecitlivění proti bolesti. Ověřovala se účinnost metod, kterou používali norští velrybáři v letech 1992 - 93. Velryby byly střeleny harpunou s výbušnou hlavicí. Asi polovina (349 z 811) byla zabita "okamžitě" (do 10 sekund). Přes 90% zahynulo do 10 minut, ale pár jich přežilo až 50 minut. Jsou to hodnoty lepší než z předešlého měření při průmyslovém lovu velryb v roce 1984 - 86, kdy 16% bylo stále ještě naživu 15 minut po první střele. Tyto údaje však neberou v úvahu strach a vyčerpání, kterým můžou (a nemusí) velryby trpět během lovu trvajícího až hodinu. Humanitární a ekologické argumenty ve prospěch záchrany velryb jsou velmi pádné. Moderní, nemilosrdně účinné metody pro zabíjení velryb je vystavují kratší době strachu a stresu, než je doba při většině druhů "sportovního zabíjení", kdy se používá návnady nebo vlasce.

První pokusy o ochranu

Drastické poklesy počtů velryb v první polovině 20. století a zaplavení trhu velrybím tukem zásadně ohrozily další existenci velrybářského průmyslu. V roce 1931, kdy 93% světového úlovku velryb již pocházelo z antarktických moří, byla 26 velrybářskými státy podepsána Mezinárodní úmluva o regulaci velrybaření a v roce 1938 byla vytvořena první chráněná oblast pro velryby v mořích kolem Antarktidy. Roku 1949 byla založena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), jejiž cílem bylo vytvořit ekonomicky trvale udržitelné velrybaření. Komise však byla pouze jakýmsi "klubem" velrybářů a jen němě přihlížela decimování. Již v roce 1955 byla Antarktida opět zpřístupněna velrybářům.
http://www.differentlife.cz/ryby07.jpg

Cesta k celosvětovému zákazu

Teprve v 70. Letech nastal uvnitř IWC obrat. Další zjevné poklesy velrybých populací (většina velrybých druhů byla v této době z komerčního hlediska považována za vyhynulou) a silný nátlak veřejnosti na politické činitele, vyvolaný ráznými protesty skupin na ochranu životního prostředí, především organizací Greenpeace, vedli k prvním skutečným krokům k rozumné a ůčinné ochraně velkých kytovců. V roce 1979 byla vytvořena chráněná oblast Indického oceánu a byl zakázán průmyslový lov všech druhů velryb, kromě ještě poměrně hojného plejtváka malého. V témže roce byla uzavřena poslední australská velrybářská stanice a v roce 1981 byl IWC zakázán lov vorvaňů.
V roce 1982 hlasovali delegáti IWC pro všeobecné moratorium na komerční lov všech druhů velryb, včetně plejtváka malého. Toto moratorium bylo znovu obnoveno v roce 1992.
Od roku 1985, kdy celosvětový zákaz veškerého komerčního lovu velryb nabyl platnosti, však bylo do r.1993 uloveno 14 000 velkých kytovců.

Lov nekončí

http://www.differentlife.cz/ryby08.jpg

Zadní vrátka
Stanovy IWC umožňují členským zením odvolat se proti jakémukoli usnesení komise do stanovené lhůty 90 dnů. Učiní-li tak, rozhodnutí komise přestává být pro tyto země závazné. V roce 1982 se proti moratoriu na lov velryb odvolaly Sovětský svaz, Norsko, Japonsko a Peru. V roce 1987 však i tyto země přestaly pod hrozbou obchodních sankcí ze strany USA lovit velryby pro obchodní účely.
"Vědecký lov"
Statut IWC ovšem umožňuje lov velkých kytovců pro tzv."vědecké účely". Každá země IWC může "zabít, ulovit, nebo zpracovat velrybu pro účely vědeckého výzkumu". Island, který se proti moratoriu neodvolal, již v roce 1985 ulovil 200 velryb v rámci tohoto "vědeckého lovu". Japonsko každoročně od roku 1987 loví zhruba 330 plejtváků malých ve vodách kolem Antarktidy pro "vědecké účely" a Norsko také dodnes provozuje tento lov. Vědecký výbor IWC ovšem opodstatnění tohoto lovu opakovaně ostře kritizuje a delegáti IWC v posledních letech odsouhlasili několik rezolucí, které počínání těchto zemí tvrdě odsuzují. Nejenže existují nenásilné způsoby vědeckého výzkumu kytovců, ale některé údaje získané lovem dnes vědci nepoužívají. Island sice v roce 1990 přestal lovit pod záminkou "vědeckého výzkumu" a poprvé po 43 letech nebyla v islandských vodách člověkem ulovena jediná velryba, ale tentýž rok zažádal IWC o povolení komerčního lovu plejtváků malých. Poté, co mu IWC nevyhověla, rozhodl se Island v roce 1992 IWC opustit. Doposud však velrybaření neobnovil.
Tradiční lov neboli lov za účelem "nutné obživy"
Pravidla IWC umožňují původním obyvatelům Grónska a Kanady, ale i jiných oblastí, lovit malé počty velryb pro "účely obživy nezbytné k životu". Tato výjimka však byla několokrát od schválení moratoria na lov velryb zneužita a Japonsko a Norsko sa nadále neúspěšně snaží přesvědčit IWC, že pobřežní lov je "součástí jejich tradice" a žádají pod touto výjimkou povolit velrybaření.

Obnovení komerčního lovu

Největším ohrožením dalšího přežití velkých kytovců je však v současné době obnovení komerčního lovu norskými velrybáři. Norská vláda v roce 1993 navzdory platnému moratoriu a hlasitým protestům ze strany IWC, Evropského parlamentu a vlády USA povolila obnovení komerčního lovu plejtváků malých ve vodách severovýchodního Atlantiku. V roce 1993 bylo uloveno 157 těchto malých velryb. Jestliže Norsko nepodlehne mezinárodního tlaku a norští velrybáři budou v komerčním lovu pokračovat, existuje vážné nebezpečí, že i jiné státy obnoví lov velryb.

Velrybí maso



http://www.differentlife.cz/ryby09.jpg

Velryby se kdysi lovily pro kostice, tuk a v menší míře také pro maso (u vorvaňů se ještě zužitkovával tzv. spermacet, vysoce kvalitní tuk a ambra, zvláštní a vzácná tuhá hmota pocházející ze žaludku, která se prodávala za velmi vysoké ceny a používala se do parfémů). Všechny tyto produkty kromě velrybího masa dnes již spolehlivě a levně nahradil chemický průmysl (i když jeho rozvoj má také záporné stránky v podobě znečištění životního prostředí). Velrybáři kdysi naprostou většinu masa vyhazovalizpět do moře, jelikož lov byl zaměřen na získávání velrybího tuku. V Japonsku se velrybí maso stalo významnou složkou výživy obyvatelstva po skončení druhé světové války, kdy byla tato zdevastovaná země nucena využít každý dostupný zdroj bílkovin. Na jídelníčku luxusních restaurací sa dostalo až v osmedátých letech. Vzhledem ke všeobecnému zákazu komerčního lovu je totiž velmi žádané, a tudíž i drahé, a do Japonska se dnes dokonce pašuje. Na trh jej dodávají i "vědci", kteří jej ve skutečnosti k výzkumu vůbec nepotřebují.

Hospodaření s velrybami ?

Když IWC v roce 1982 vyhlásila moratorium na veškerý komerční lov všech druhů velryb, pověřila zároveň Vědecký výbor IWC k vypracování nových matematických pravidel na regulaci a omezení lovu velryb. V roce 1994 byla tato nová pravidla IWC (takzvaná Revised management procedur (RMP) - Upravené postupy při řízení velrybař
ení) v principu schválena. To však neznamená, jak tvrdí Norsko a Japonsko, že komerční lov velryb může být obnoven. Současné stavy naprosté většiny populací velryb jsou takové, že podle nových pravidel by jajich lov měl být zakázán ještě desítky, ne-li stovky let - IWC by naměla povolit ulovení ani jediné ohrožené velryby. Greenpeace spolu s jinými organizacemi na ochranu životního prostředí žádá, aby nová pravidla byla dále upravena.
<!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
Přitom musejí být brány v úvahu následující skutečnosti:
  1. Nové poznatky o podvádění IWC ze strany velrybářských států. Sověti např. v roce 1961 nahlásili IWC, že čtyři velrybářské flotily ulovily ve vodách Antarktidy 270 keporkaků. Ve skutečnosti však jen jedna z těchto flotil ulovila 1 568 těchto velryb. <!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
  2. Vážné nedostatky a nespolehlivosti současných metod odhalování stavu velrybích populací: dva různé odhady počtů plejtváka malého ve stejné antarktické oblasti získané dvěma různými expedicemi se například lišily o celých 250%.<!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
  3. Stále se zhoršující stav mořského ekosystému a jiné lidské tlaky na kytovce. <!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
  4. Níská rozmnožovací schopnost velryb. Podle matematika Colina Clarka dokonce není možné vytvořit trvale udržitelní a zároveň ziskově orientovaný způsob využívání pomalu se množících populací, jelikož zisk ze zabití celé populace najednou je větší než zisk plynoucí z postupného využívání této populace. <!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
  5. Žádná pravidla velrybaření doposud v tomto století nezastavila decimování velrybých populací vedoucí téměř k vyhubení některých druhů.<!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
Z těchto důvodů je dnes velrybaření naprosto neoprávněné.

Vybíjení malých kytovců



Lov pro maso

http://www.differentlife.cz/ryby04.jpg

Za posledních dvacet let bylo v pobřežních oblastech Japonska zabito zhruba 300 000 delfínů, sviňuch a jiných malých kytovců. Ozubení kytovci malých a středních rozměrů jsou loveni pro maso. Tento lov se v tomto století rozšířil natolik, že značně ohrožuje přežití některých populací kytovců. Poptávka po delfíním mase například v Japonsku prudce stoupla poté, co nabylo platnosti moratorium na komerční lov velryb. Jen v roce 1988 bylo uloveno 40 000 jedinců sviňuchy běloploutvé.
Způsob lovu je přitom značně mimořádně krutý. Většinou se provádí tak, že rybáři hejno kytovců obklíčí v zátoce, naženou je na mělčinu a hromadně je ubodají dlouhými tyčemi. Mrtví a zranění kytovci jsou posléze vyvlečeni na pláž. Mnoho raněných jedinců přitom pomalu a bolestivě umírá na pláži postupným vysycháním, tísněno vahou vlastních těl, která již nenadlehčuje voda.
Delfíni a jejich příbuzní jsou loveni i v jiných koutech světa. V Peru dnes hyne rukou rybářů zhruba 10 000 delfínů ročně. Jejich lov se rozšířil v 70. letech úměrně s postupnýcm zhroucením peruánského rybolovu sardele obecné, které způsobila změna teplého mořského proudu El Niňo. Již předtím prodávali rybáři maso kytovců, kteří se jim náhodou zapletli do sítí a utonuli. Maso je však používáno jako návnada pro lov krabů!
Lov na "ochranu" rybolovu
Nevíme přesně, kolik delfínů a jiných kytovců každoročně zabíjejí rybáři ve jménu ochrany svého živobytí, jsou to ale pravděpodobně tisíce těchto tvorů. Rybáři se totiž mnohdy mylně domnívají, že kytovci a jiní mořství savci nesou zodpovědnost za úpadek zásob ryb. Skutečnou příčinou je přitom většinou samotné plenění rybích zásob nadměrným průmyslovým rybolovem, k němuž se přidávají i změny mořského proudění.

Kytovci jako nechtěná spolukořist rybolovu

V rybářských sítích každoročně zahyne milion kytovců převážně menší a střední velikosti. Na rozdíl od ryb se kytovci a jiní mořstí savci musejí pravidelně vynořit nad vodní hladinu, aby se mohli nadechnout. kytovec, který se zaplete do rybářské sítě, utone, jakmile mu dojde vzduch.
Rybolov dlouhými vlečnými tenatovými sítěmi unášenými mořským proudemhttp://www.differentlife.cz/ryby03.jpg
Užívání obrovským až 65 km dlouhých a několik metrů širokých sítí, které jsou po oceánech taženy rybářskými loděmi anebo jsou ponechány napospas mořským proudům a posléze spolu s kořistí vytaženy z vody, vedlo v tomto století k usmrcení miliónů kytovců. Tyto sítě jsou používány především k lovu tuňáků, sépií a lososů. Ve vodě však představují neviditelnou oponu, která se stává smrtelnou pastí pro mořské savce, ptáky, ohrožené druhy želv a karet a mnoho vzácných ryb. Protože průmyslové rybářské flotily nejsou na lov těchto druhů živočichů vůbec zaměřené, jejich smrt je naprosto zbytečná - nechtěné úlovky jsou většinou vyhazovány zpět do moře! Části roztrhaných, zamotaných i jinak poškozených, pro lov nepoužitelných sítí odhazují rybáři často přímo do moře, některé sítě zůstavají v moři zapomenuty, což způsobuje smrt desetitisíců mořských živočichů a ptáků.
Lov tuňáků a jiných ryb s použitím vakových sítí - takzvané "obkružování"
Bylo zjištěno, že pod hejny malých kytovců se mnohdy v hloubce zdržují velká množství tuňáků. Zdá se, že delfíni a tuňáci spolu cestují mořem, ale biologická podstata tohoto vztahu nebyla doposud vědci vyjasněna. Rybáři však tohoto jevu využívají již od roku 1959 pro průmyslový lov tuňáků. Metoda zvaná obkružování, kteráse užívá zejména ve vodách východního tropického Tichomoří, každoročně způsobuje úmrtí až 100 000 tisíc kytovců. Spočívá v tom, že rybářská loď s pomocí rychlých člunů obkrouží hejno delfínů s takzvanou vakovou sítí, která sahá do značné hloubky. Při stažení zachycuje síť nejen tuňáky, ale i delfíny plovoucí nad nimi. Při jenom použití mohou zemřít až tisíce delfínů.
Od 70. let se sice při lovu tuňáků používají různé metody, které mají snížit zbytečná úmrtí kytovců, avšak jejich účinnost je přinejmenším nedostačující. V říjnu 1992 zakázala Evropská společenství užívání těchto sítí na lodích registrovaných v zemích ES. Také ve Spojených státech je tato rybářská praxe zakázána. Nejen to; v USA je zakázán dovoz tuňáků ze zemí, které nadále "obkružování" požívají. Doposud ovšem neexistruje žádný celosvětový zákon nebo rezoluce OSN, která by lov s vakovými sítěmi omezovaly.

Nadměrný rybolov

http://www.differentlife.cz/ryby01.jpg
Nadměrný rybolov průmyslovými metodami již několikrát v tomto století prokazatelně vedl ke zhroucení rybích populací. Například lov sleďů v Severním moři musel být přerušen, protože zdecimování jejich populací vedlo k výraznému poklesu úlovků. Ryby jsou hlavním zdrojem pro mnoho druhů kytovců. Je zřejmé, že vytrvalé a rozsáhlé plenění tohoto zdroje potravy může mít na kytovce pouze záporný vliv. Je zcela nepochybné, že světový rybolov má globální důsledky. Hromadnými výlovy byly narušeny vztahy mezi lovenými rybami a jejich predátory, ohrožena je genetická diverzita.
I v České republice můžeme vidět sea-food prodejny, kde se prodávají i živí, v ledu uložení, nebo v igelitu hermeticky uzavření mořští živočichové. Doufáme, že po přečtení výše uvedených faktů, nepodpoříte toto šílené zabíjení návštěvou takovéto prodejny. Děkujeme vám za zvířata, která se sama nemohou bránit.

KORIDA

19. září 2008 v 19:51 |  Korida, smrt býků

KORIDA

Korida je považována za rovnocenný zápas mezi odvážným torerorem a zuřivým býkem. Ve skutečnosti však v aréně vítězí jen člověk. Krvežíznivý divák se dočkal - býk trpí, krvácí a je zabit.


Slovníček tradičních pojmů

Býčí zápasy se španělsky řeknou corida de torros. Arénní býk se jmenuje toro. Profesionální zápasník se jmenuje torero. To je všeobecný název pro všechny zápasníky. Torerové se dělí na matadory, to jsou ti hlavní, pikadory a banderillery. Celá tato družina cuadrilla čítá dva pikadory a tři banderillery. Býci jsou před těsně zápasem držení v ohradě corral. U nás vžitý termín toreador používají Španělé pouze s významem pejorativním - říkají tak posměšně jihofrancouzským zápasníkům s býky.

Co to je corrida?

Pro Španěly je korida staletou tradicí, rituálem, kultem, uměním a výzvou. Ale dá se ve jménu tradice omluvit brutální zacházení s živým tvorem? Pochopitelně, že ne...
Koridu rozhodně nemůžeme počítat mezi sportovní odvětví, i když sportovních prvků má hodně. Patří mezi ně všechny figury, které dělají toreři s pláštěnkami a potom matador s muletou, obraty, kterých jsou desítky. Každá figura má své jméno - verónica, mariposa, chicuelina, natural, pase de pecho, media verónica a tak dále, jsou jich desítky a často se liší jedna od druhé pouze v drobnostech, jako je například postavení nohou. Korida je "drama" o třech dějstvích, jimž se říká los tres tercios de la lidia - neboli tři třetiny bitvy. Je to celé hra, tragédie pro pobavení krvechtivých lidí. Tragédie o smrti býka.

Přípravy před soubojem

Po celém Španělsku jsou ranče, kde vyrůstají býci pro arénu. Býci žijí na rančích do odby své dospělosti, což jsou čtyři roky. Tříletý býk je pro arénu příliš mladý, pětiletý zas starý a zkušený, takže se těžko zabíjí. Nikdy za tu dobu nevidí pěšího člověka. Vždy jen muže na koni. Prvního pěšáka vidí až v aréně, ve chvíli, kdy do ní vběhne k zápasu.
Před vpuštěním do arény je býk záměrně handicapován, čímž se sníží riziko pro člověka: ostré rohy jsou opilovány, do očí je mu vetřena vazelína (což značně sníží býkovu schopnost orientace), někdy se podávají v potravě sedativa, tím jsou otupeny jeho smysly.... Po vypuštění z boxu, kde byl býk dlouhé hodin uzavřen bez možnosti pohybu a těsně před vypuštěním bit a drážděn, se náhle ocitá na rozlehlém prostranství stadionu, plném neznámých pachů, hluku, při nočních show také oslňujících reflektorů. Torero, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře vydráždit a rozzuřit.



První dějiství

Torero, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře okouknout, poznat jeho slabé a silné stránky, a hlavně zjistí, kterým rohem útočí. Následuje matador, který předvede několik figur s pláštěnkou, různě se prohíbá, zaujímá sošné postoje a nechá si projíždět roh býka několik centimetrů od stehna.



Po tomto úvodu odejde a na scénu přichází pikador, většinou na koni, který slouží při útocích býka jako "nárazník". Koně někdy na následky zranění, způsobených býčími rohy zemřou, nebo musí být utraceni, proto jsou na koridu vybíráni koně z řad již starých a nevýkonných zvířat. Pikador na býka seshora z koně útočí, postupně mu zabodává do šíje pět osrých kopí. Je to fáze zvyšující napětí obecenstva, která slouží k vysílení býka. Bolest a ztráta krve u býka snižuje pohybuschopnost, znesnadňuje soustředěnost a orientaci.






Do arény vjeli pikadoři. Jejich koně měli žíněnky na bocích a na břiše a okamžitě bylo jasné proč, protože býk si jednoho koně rychle vybral, vrhl se proti němu, zatlačil ho k barreře, nabral na rohy a vyzvedl i s jezdcem. V té chvíli se pikador, který měl na botách ocelové truhlíky, nahnul na stranu a vší silou vbodl své dlouhé kopí do svalového hrbu na býkově šíji. Tenhle svalový hřeben, to je něco, jako jsou lidské hýždě. Rána v těch partiích bolí, ale nic nepoškodí. Hrot kopí je ostatně opatřen kroužkem, takže do býkova těla pronikne jen několik centimetrů. Býk začal krvácet. Po husté černé srsti tekla rudá krev, lidé křičeli a tleskali a zpoza burladera vyběhl jeden z torerů, aby býka odlákal a pikadoři mohli odjet. První třetina, zvaná suerte de varas, zkouška kopím, skončila. Jejím úkolem je býka zbrzdit, unavit, aby nenesl hlavu tak vysoko.

Druhé dějiství

Pikadora vystřídají banderilleros, vyzbrojeni ostnatými banderillami. Zasahují jimi býka do ran od kopí, nebo okolo nich. Zvyšující se bolest v šíji znemožňuje býkovi držet hlavu vzpřímeně. Banderilleros vbodnou tři páry hůlek do býkovy šíje, potrestané zvíře se prý zklidní a zkoncentruje. Ve skutečnosti je to tak, že vyčerpaný býk útočí z posledních sil na okolo pobíhající bandelieros, zmateně reaguje i na každý pohyb v tribunách a zcela otupen naráží do bednění ohraničující arénu.








Chlapíci s baderillami nastupovali jeden po druhém, první s ´modrými, druhý s červenými a třetí se zelenými hůlkami. Byl to klasický duel - na jedné straně arény stál býk, na druhé banderillero. Býk zaútočil a muž držící v ruce jednu barevnou hůlku se rozběhl přímo proti němu. Vypadalo to strašlivě, poněvadž se zdálo, že býčí roh projede torerovým tělem jako jehla ponožkou. Jenže muž běžel trošku obloukem, asi tak, jako když se rozbíháte ke flopu, a býkova dráha dělala k tomuto oblouku tečnu. Ve chvíli, kdy se střetli, se muž vyhnul smrtícímu rohu, vypjal se na špičky a sounož, s rukama vysoko zdviženýma, vbodl hůlky do býkova svalového hrbu na šíji. Zůstaly tam a diváci pochvalně vykřikli. Banderillero poté pokračoval v běhu a skryl se do burladera. S těmi hůlkami to nebylo vůbec lehké, většinou se zabodnout hůlky nepodařilo. Spadly do prachu, banderillerové to zkoušeli znovu a znovu, diváci bučeli a házeli do arény polštářky.




Třetí dějiství

Jakmile je býk dostatečně oslaben vyčerpávajícím zápasem, ztrátou krve a bolestí, koordinace jeho pohybů prudce klesá. Přichází "hrdina" matador, aby býkovi uštředřil poslední ránu. Zmučenému zvířeti vráží buď krátkou dýku mezi krční obratle, nebo meč, či kopí do srdce. Je to nejnebezpečbější část faeny, kdy matador drží muletu v levé a meč v pravé ruce, stojí proti býkovi metr od jeho rohů a ve chvíli, kdy býk zaútočí, odvede muletou jeho hlavu doprava dolů k písku arény, nakloní se přes jeho pravý roh a vrazí zahnutý meč do místa mezi býčími lopatkami, místa, které je velké asi jako pětikorunová mince. Když se to povede, meč zajede mezi lopatkami a žebry jako nůž máslem až k aortě, přetne ji a býk klesne na zem. Málokterý matador je však natolik zkušený, aby býka usmrtil první ranou. Umírající zvíře, většinou už neschopné pohybu, je pak za nadšeného jásotu publika barbarsky dobíjeno dalšími bodnutími. Při španělské koridě matador na závěr představení uřízně býkovi uši a oháňku a s vítězným gestem je vhodí do rozvášněného obecenstva.






Potom nastoupil Luis de Pauloba. V býkově šíji se pohupovalo několik hůlek a matador předváděl s muletou řady figur, které vázal dohromady, otáčel si černé, zaprášené a krvavé zvíře kolem těla jako šátek, obracel se k němu zády, klekal na kolena a nechával proletět špičku rohu pět centimetrů od svého nosu a diváci řvali blahem. Trvalo to tak asi pět sedm minut. Těsně před zabitím se Luis de Pauloba zastavil u barrery a vzak si od svého mečíře dlouhý a na konci zahnutý meč. Nastávala chvíle, které Španělé říkají okamžik pravdy, nastávala estocada neboli zabití býka mečem.
Luisovi de Paulobovi se manévr nepovedl. Traval desetinu vteřiny, kdy oba, matador i býk, splynuli v jedno zvíře, jakéhosi kentaura, ale meč narazil na kost, prohnul se jako podkova a pak vyletěl pět metrů vysoko. Diváci se smáli a pohrdavě pokřikovali, a de Pauloba, v obličeji celý zpocený, sebral svůj meč a pokusil se zabít býka podruhé. Napodruhé se práce podařila. Zvíře kleslo, de Pauloba zařval, asi ulehčením, diváci vstali a jali se aplaudovat, ve vzduchu, horkém jako u vysoké pece, stál sloup hutného pachu krve, oslepující slunce šílelo a já najednou zjistil, že mám otevřená ústa a křičím.

Závěr

Při zápase je býk zabit, a kdyby náhodou nebyl, kdyby zabil on matadora (což se ve Španělsku stává tak pětkrát ročně), musí být poražen a rozbourán hned poté. To proto, aby se nestalo, že by zvíře zápas přežilo a nastoupilo někdy později k dalšímu. Býk by tím získal nesmírné zkušenosti a torero by ho prakticky nemohl zabít. Ono je těžké býka zabít, i když se boj protáhne třeba jen o deset minut. Tak rychle se býk učí. "Správný" arénní býk je - pokud nedlí ve stádu - neuvěřitelně statečný a útočný a rozběhne se nejen proti člověku, nýbrž třeba i proti tygru nebo lokomotivě. Je velmi mrštný a rychlý.
Jeden takový zápas člověka s býkem netrvá déle než půl hodiny. Celá show však čtyři i více hodin. V sezóně býčích zápasů tak přijde o život během dne několik býků a koní.

Bojkot

Býčí zápasy je nejrozšířenější v těchto zemích - Španělsko, Portugalsko, Mexiko, jih Francie a Itálie. Pravidla, způsob a velikost provedení i obliba koridy veřejností se liší. Je zjištěno, že drtivé procento zahraničních návštěvníků koridy by po prvním shlédnutí býčí zápasy vícekrát nenavštívilo. Snahou ochranářských organizací po celém světě je proto přesvědčovat turisty, aby svou první návštěvu koridy nikdy nevykonali, čímž by její provozování ztratilo ekonomický efekt.



Kožichy nosí krásná zvířata a oškliví lidé.

19. září 2008 v 19:49 |  můj kožich- tvá smrt

KOŽEŠINOVÁ ZVÍŘATA

Liška v čelisťové pasti /6,3kB/
Kožich je luxus za cenu smrti! Kožich znamená pro určitou část veřejnosti synonymum pro vytoužený přepych a symbol společenské prestiže. Málokdo si však uvědomuje, že v dnešní době a zejména v našem podnebném pásmu je to především symbol krutosti a lhostejnosti lidí. Rok co rok jsou milióny zvířat, která svůj kožíšek k životu bezpodmínečně potřebují, usmrcovány člověkem jen kvůli zbytečnému módnímu doplňku. Způsobů, jak získat kožešinu, existuje několik. Všechny mají stejného jmenovatele: týrání a smrt původních majitelů kožichu.

Lov kožešinových zvířat


Pasti /2kBPasti /2kB
Lov je nejstarší metodou získávání kožešin. Vynálezem čelisťových pastí se stal jednou z nejkrutějších. Pasti jsou kladeny ve volné přírodě na odlehlých místech na zvířecích stezkách. Většina pastí je konstruována tak, že se po došlápnutí zvířete na terčík v pasti čelisti prudce sklapnou a oběť sevřou. Mnohé typy pastí mají mají čelisti opatřeny ozubením, které zvířatům znemožňuje vyproštění se z pasti. Chyceným zvířatům tak kromě bolestivého sevření způsobují hluboká zranění.Drobní hlodavci, malé šelmy, nebo ptáci bývají často chyceni za krk, nebo uprostřed těla, což pro ně znamená při síle pružiny nepředstavitelné utrpení. Insinkt velí chyceným zvířatům bojovat a snažit se uniknout, což zejména u matek vede k odkousávání si sevřených končetin. Zvířata, kterým se z pasti podaří uniknout však brzy umírají na infekci nebo vykrvácení. Většina obětí se však stává kořistí lovců, kteří je surově dobíjejí, nebo na nich lovec stojí, dokud je neudusí.
V pastech zůstávají hladovějící a trpící bolestí a mrazem i několik dní. Drobná zvířata jsou napadána šelmami bez možnosti útěku. Pasti na vodní zvířata, jako jsou bobři a norci jsou kladeny tak, aby se zvíře utopilo. Veverky, lasičky a kuny jsou chytány do pastí na stromech, kde pak visí desítky hodin jako snadná kořist pro dravé ptáky.
Rys v čelisťové pasti /6kB
Pasti si své oběti nevybírají, proto až 2/3 ulovených tvorů jsou ptáci, kočky, psi, laně, ježci a jiná zvířata, která však představují pro lovce pouhý odpad. Přestože je používání čelisťových pastí v řadě zemí (včetně ČR) zakázáno, ročně v nich najde smrt přes padesát miliónů zvířat. Nahrážkou čelisťových pastí mají být oka, léčky a železa, která se však čelisťovým pastem v krutostech vyrovnají.

Chov - kožešinové farmy

Chov v klecích /7,5kB
Existuje milná domněnka, že pěstování zvířat na kožešinových farmách je humánnější způsob získávání kožešin, než je lov. Slovo "farma" vzbuzuje představu svobodného a otevřeného prostoru. Ve skutečnosti je to způsob pouze snadnější pro člověka, ekonomičtější, ovšem pro zvířata znamená ještě věští utrpení, než chycení do pasti. Bolesti a strádání několika hodin či dnů zvířat lovených, jsou při chovu zvířat nahrazeny celoživotním strádáním a smrtí mnohdy stejně, nebo i více drastickou.
Zvířata jako nutrie, bobři, norci, lišky nebo lasičky jsou druhy, jejichž teritoriální působnost je i několik kilometrů čtverečních. V klecích 40x40x40 cm je jim jakýkoliv pohyb znemožněn a ani náhražky v podobě výběhů nemohou uspokojit jejich přirozené potřeby - běhat, hrabat, plavat či šplhat. Pro druhy, které nejsou domestikované, je život od narození do smrti v kleci každodenním stresem a utrpením!
Chovatelé, jejichž jediným kritériem je kvalita kožešiny a výsledný zisk tak nejenže omezují přirozenost zvířat, ale navíc je záměrně vystavují extrémním podmínkám, aby se produkce "zefektivnila". Čím větší mráz, tím lepší kožešina. Proto jsou zvířata ponechávána ve vlhkých a chladných místnostech, v horších případech vystavována přímému mrazu bez možnosti úkrytu, výstavby pelíšku či hnízda. Nejvíce trpí nutrie, které mají tlapky potaženy tenkou blankou. Musí neustále přešlapovat, protože jim tlapky přimrzují k podlaze klecí. Podlahy klecí jsou z ocelových jemných mříží či pletiva, které se jim zařezává do tlapek a při usilovné snaze se podhrabat si lámou o drátěná oka drápky.
Po celý krátký život jsou zvířata krmena jednotvárnou stravou, kaší, která je bohatá na živiny podporující růst kožešiny. Aby chovatelé nemuseli zvířatům čistit jídelní misky, tak raději kaši rozmazávají po mřížích klecí.
Chov vede až ke kanibalismu /6,8kB/ 11,5kB
V zimních měsících zvířatům jazýčky při slízávání potravy ke mřížím přimrzají, což jim způsobuje zbytečná zranění. Svou přirozenou touhu běhat se zvířata snaží naplnit běháním po kleci dokola a to je silně deprimuje. Jinak samotářská zvířata se chovají v klecích i po šesti, což vyvolává v takto extrémních podmínkách útočnost a kanibalismus. Slabší jedinci jsou buď ušlapáni, ohryzáni nebo ukousáni svými spoluvězni.

Usmrcování kožešinových zvířat

Zabití el. proudem /7,3kB/ 12,5kB
Když najde čas a kožich zvířete je "zralý" a vhodný pro zpracování na "kvalitní lidský kožich" dochází k usmrcování chovaných zvířat. Metody zabíjení jsou stejně drastické, jako samotný chov. Při usmrcování platí jediné pravidlo: nepoškodit kožešinu. Zabíjí se lámáním vazu, škrcením, jedem v potravě či injekční stříkačce, elektrickým proudem - zvířeti je vsunuta jedna elektroda do tlamičky a druhá do konečníku, nebo výfukovými a dalšími jedovatými plyny. Jsou to kožešinové popravy, nazývané "kožešinové žně", kdy jsou po tisících masakrovány celé chovy. Některé neodborně provedené metody usmrcování zvířata jen omráčí, takže zvířata jsou potom stahována zaživa.

Lov tuleňů

Tulení mládě /6kB
Jednou z nejzrůdnějších metod získávání kožešin je lov tuleních mláďat. Mláďatům zůstává bělost jejich kožíšku pouze během prvního měsíce jejich života, a proto je musí lovci zabíjet během krátké doby v co největším množství. Jelikož tuleni nepovažují člověka za nepřítele, jdou mu vstříc a jejich mláďata jsou pak ubita tyčí s ostrým hrotem, nebo utloukána o kusy ledu. Lovci z nich stáhnou kožešinu a krvavé tělo odhodí. Zůstává po nich trpící tulení matka, která nedokáže své mládě bránit. Každým rokem jsou v Rusku, Kanadě, Grónsku, Norsku aj. zemích zabity desetitisíce tuleních mláďat. Obětavé boje členů Greenpeace dokázaly snížit odbyt tuleních kožešin, EU vydala zákaz dovozu tuleních kožešin. Lov ovšem pokračuje!

Kolik stojí kožich?

Zvíře zbavené kožíšku /5,5kB/ 14,1kB
Pro výrobu jednoho kožichu je třeba zabít: 65 norků, nebo 130 činčil, nebo 10 jezevců, nebo 27 tchořů, nebo 60 zajíců, nebo 14 vyder, nebo 11 stříbrných lišek, nebo 50 minků, nebo 100 veverek, nebo 9 bobrů, nebo 4 leopardy, nebo 18 červených lišek, nebo 15 rysů, nebo 125 hranostajů, nebo 12 ocelotů.... pro kožichy a různé upomínkové předměty se také zabíjejí psi a kočky!
Kožichy nosí krásná zvířata a oškliví lidé.

CHOV KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT U NÁS

19. září 2008 v 19:48 |  můj kožich- tvá smrt

CHOV KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT U NÁS

Úvod

Uvězněna v kleci /9,8kB
<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Chov kožešinových zvířat je těsně spjat s módou odívání, a proto prochází vlnami vzestupu i pádu. V minulosti se to týkalo hlavně dlouhovlasých kožek a kožešin lišek, zejména stříbrných, v menší míře i modrých. U norků se poptávka měnila spíše ve vztahu k barevným typům při poměrně dobré stabilitě cen kožek norků standardních. Nebývalá nadprodukce norků, ale i lišek a nutrií koncem osmdesátých let byla hlavní příčinou velkého poklesu poptávky a cen na světových trzích. Svůj podíl má i činnost odpůrců nošení kožešin a chovu kožešinových zvířat ve Spojených státech a některých zemích Evropy. Světová produkce norků vzrostla z 20-25 milionů kusů v šedesátých a sedmdesátých letech na 43 milionů v roce 1988. V roce 1993 byla již "pouhých" 19 milionů. Nejvíce kožek norků a lišek se prodává do Asie. Zvýšení cen se dočkalo pouze 7 větších chovů masožravých kožešinových zvířat v ČR a stavy poklesly asi o 3/4. Rychlejší regeneraci budou bránit vysoké ceny krmného masa. Rozvoj čeká i dříve nejvíce rozšířený a dnes nepatrný chov nutrií. Naproti tomu chov činčil zůstane v nejbližších 2 letech v dosavadním rozsahu.

Základní charakteristika

<!--[if !vml]-->Kožešinové zvíře v kleci/13kBHlavním chovaným kožešinovým zvířetem je norek. Z častěji chovaných druhů patří dále k masožravým kožešinovým zvířatům lišky rodu vul-pes, např. liška stříbrná, platinová, pastelová, perlová aj. Dále lišky rodu alopex, lišky polární různých typů, sobol, fretka a psík mývalovitý. Farmově chovaná býložravá kožešinová zvířata reprezentuje nutrie a z dalších se chovají činčily, ondatra a některá speciální plemena ovcí, hlavně ovce karakulská. I králík je kožešinovým zvířetem a jeho kožky se na kožešiny zpracovávají nejčastěji, i když hlavním produktem jeho chovu je maso. To je naopak druhým produktem chovu nutrií. Vzácné kožky se prodávají na aukcích, levnější buď přímo kožešnickým firmám nebo po vyčinění obchodu, popř. jednotlivým zákazníkům.

Ukazatele užitkovosti kožešinových zvířat

Optimální živá hmotnost chovných zvířat je jedním z předpokladů pro dosažení velkých kožek a tím obvykle i vyšší ceny. Proto se do chovu nemají zařazovat samci stříbrných lišek pod 5,8 kg, samice s hmotností méně než 5,2 kg. Samci modrých lišek mají mít nad 5,5 kg a samice 5 kg a více. U mladých nutrií obojího pohlaví se požaduje v 6-7 měsících věku min. živá hmotnost 4-4,5 kg. Při dosud trvajícím nedostatku kožek norků, lišek, ale i nutrií a činčil na trhu, je poměrně dobrý odbyt i suroviny trochu nižší kvality. Se stoupající produkcí nebude zájem o nižší kvalitativní třídy, nebo značně klesne jejich cena.
Dosud jsou u nás v chovech téměř výhradně standardní norci. Jestliže je dnes cenovou špičkou modrý iris a hned za ním safír, tedy norci z modré řady, lze předpokládat, že za 2-4 roky to mohou být norci hnědí a béžoví. Podobně, asi však později, bude ustupovat stříbrná a modrá liška a jejich místa zaujmou jiné typy lišek nebo kříženci lišky stříbrné a polární. Z užitkových vlastností nejvíce ovlivňuje výši zisku plodnost. Avšak kožky mláďat z četnějších vrhů mívají často horší kvalitu, proto jde dnes již také šlechtění kožešinových zvířat cestou animal modelů s využitím selekčních indexů. Za posledních 15 let se tak zvýšila plodnost norků např. v Dánsku cca o 1 mládě na vrh.

Podmínky a systémy chovu

<!--[if !vml]-->
Celoživotní vězení - klec/7,7kB /15,3kB
Hlavní je trvalý a dostatečný zdroj krmného masa. Proto se farmy zřizují co nejblíže těmto místům. Činčily se chovají ve zděných stavbách, které nemusejí být prostorově izolovány od obytných domů. Záleží na konkrétním případě a velikosti farmy. Norci a lišky se chovají poměrně jednotným způsobem, v klecích, norci pod přístřešky nebo bez nich. Farma je dobře ohražena, aby se zvířata uniklá z klecí nedostala mimo. Na farmě je přípravna krmiva, mrazírna, chladírna, místnost pro kožkování a sušárna kožek. Způsoby chovu nutrií jsou značně rozdílné, od chovů v klecích přes ohrady, různé kombinace stájí a výběhů, chov na podestýlce až po polovolný chov. Bazénky s vodou ke koupání se již nepovažují za nezbytné jako dříve. Polygamní chov činčil, nejčastěji 4 samičky a 1 samec, se považuje za nejvýhodnější. Každá samička má samostatnou klec, východ ústí do chodby, kterou se dostává samec do jednotlivých klecí samiček.
Četnost populace ondater se ve volné přírodě Evropy hodně snižuje. Proto je chov v zajetí významný nejen z kožešnického hlediska, ale i pro zachování druhu. V USA a ve Francii se dříve chovaly polovolným způsobem. Obtížně se však udrží ve vymezeném území rybníka nebo potoka i při dobrém ohražení. Proto se nyní častěji přechází na polygamní chov v poměrně velkých klecích s bazénky.

Vývoj stavů v České republice

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Kožešinové žně - usmrcení zvířete/5,8kB /9,6kBBývalé Československo se dostalo s 80 000 norčích kožek koncem osmdesátých let mezi samostatně evidované producenty. Předtím bylo vedeno v dodatku "ostatní". V každém případě to byl značný nárust proti 10 000 v roce 1965. Čechy a Morava také prosluly chovem nutrií. Došlo zde k vyšlechtění několika barevných typů, které se uplatnily i v zahraničí. Téměř 500 000 kožek nutrií ročně znamenalo pro Československo před deseti lety jedno z prvních míst na světě. Vlivem špatného odbytu kožek v několika minulých letech se stavy kožešinových zvířat ve světě i u nás hodně zredukovaly. Díky tomu však přišla nová konjuktura a velký zájem o všechny druhy, především však o norky a lišky.
O současných stavech kožešinových zvířat v ČR není ani zdaleka přesný přehled, protože až do prvních měsíců roku 1994 se chovy stále rušily. V roce 1994 zůstalo pouze 7 velkých farem, kde se chovají norci, lišky nebo norci i lišky.

Výživa a krmení

Norci a lišky se běžně krmí masovou pastou, to je rozemletým masem smíchaným s vařenými šroty, dalšími krmivy a doplňky.
Krmné maso se dělí dle výživné hodnoty na krmiva 1. skupiny (svalovina, játra, ledviny, srdce, slezina,...) a krmiva 2. skupiny (žaludky, předžaludky, plíce, různé odřezky a odpady z porážek skotu). Dále se zkrmují jatečné odpady z drůbeže, krev, drcené kosti, ryby, mléko a mléčná krmiva, vejce, mouky a jemné šroty., extrahované šroty, sušené kvasnice, sušená zelená píce a doplňky specificky účinných látek. Krmivo se uchovává při -18 až -25 stupních Celsia. Krmivo se norkům dává po větší část roku na strop drátěné klece, kojícím samičkám dovnitř klece a liškám nejlépe do překlopných krmítek.
Nejvyšší nároky mají březí samice a kojící samice s mláďaty. Musí mít prvotřídní čerstvá krmiva s potřebným množstvím bílkovin, sacharidů, minerálních látek a vitamínů. Podstatnou část krmné dávky nutrií tvoří objemná krmiva, která nutrie jako hlodavec dobře využije. Základním krmivem v letním období je zelená píce, v zimě okopaniny a seno. Jadrná krmiva jsou nezbytná pro mláďata, chovná zvířata v době rozmnožování a pro nutrie před kožkováním. Doplňují se minerální látky a vitamíny. K ohryzu se dávají větve ovocných nebo některých lesních stromů, nebo keřů. Nákladné je krmení tavrovanými krmnými směsmi. Činčily dostávají převáně kompletní granulované krmné směsi, někdy též směsi s doplňkem sena a malé kousky ovoce nebo zeleniny.

Technologie chovu

Zabitá a stáhnutá zvířata/6,7kB /11,6kB
<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Norci jsou ustájeni v klecích z tzv. bodovaného pletiva. Podlahová plocha klece je 0,29 - 0,32 m2. Klece jsou umístěny pod přístřešky. Obvykle se kolny staví pro 2 řady klecí. Na zadní stěně klece, směrem ke střední manipulační chodbě, je zavěšen budník ze dřeva. Součástí klecí jsou napáječky. (V současné době není v ČR žádný výrobce klecí pro norky. Někteří chovatelé si klece dělají sami.)
Klece pro lišky jsou dřevěné nebo kovové. Na lišku připadá asi 1 - 1,5 m2. Nejvhodnějšími krmítky jsou sklopné kovové žlábky. Dřevěné budníky jsou přístupné otvorem v zadní stěně klece. Pro nutrie se nejčastěji budují zděné bloky ohrad s výběhem kletovaného (?) betonu. Nebo se používají pletivové klece stojící na betonovém výběhu nebo mezistěny ohrad z pletiva. Mají být dvojité, aby se zvířata vzájemně nepoškozovala. Podlahy klecí z pletiva nejsou pro nutrie ideální. Budníky jsou zděné, popř. z jiného materiálu, ne však dřevěné. Podle umístění farmy mohou být nutrie ustájeny i bez budníku, pouze s částečně odděleným výběhem krytým střechou. Klece pro činčily jsou z drátěného pletiva, velké téměř jako pro norky. Pod pletivovou podlahou jsou kovové vysouvací trusníky, které se vystýlají pilinami.

Co bys měl dále vědět

  • Na každé jedno kožešinové zvíře chycené ve volné přírodě připadají dvě chovaná na kožešinových farmách. Největší množství těchto zvířat tvoří norci a polární lišky. Asi 20 milionů zvířat ročně je odchováno a zabito pro svůj kožich. <!--[if !vml]--><!--[endif]-->
  • Norci a lišky jsou drženi v zajetí od začátku tohoto století - téměř 100 let, dobytek 12.000 let.
  • Norci a lišky zůstávají v podstatě divocí a podmínky, ve kterých jsou chováni, by měly brát v úvahu jejich přirozené fyziologické a etologické potřeby. Norci jsou polovodní, samotářští masožravci, kteří žijí v teritóriích, která si hlídají a brání a která jsou přibližně 1-4 km dlouhá. Dávají přednost životu u vody a loví celou řadu živočichů včetně raků, ryb, malých hlodavců a ptáků. Typický biotop polární lišky je tundra a mořské pobřeží. Její teritorium je veliké od 900 do 6000 ha. Lišky žijí v párech nebo ve skupinách jednoho samce a několika samic. Jsou aktivní lovci a byly pozorovány, jak doprovází polární medvědy a pojídají mršiny medvědích úlovků. Není tedy překvapující, že norci a lišky se nemohou vyrovnat s podmínkami na kožešinových farmách. Ačkoliv nakrmeni, napojeni a ustájeni, jsou zbaveni možnosti přirozeného chování, k jakému je nabádá jejich přirozený instinkt. Norci, kteří mají částečně plovací blánu, mají často odepřeno plavat ve vodě. Navíc klece nejsou dostatečně vysoké, aby mohli stát vzpřímeně, něco, co ve volné přírodě dělají neustále. Naprostá prázdnota v jejich životech vede k chronickému stresu, který se projevuje stereotypním chováním a sebemrzačením. Okusují vlastní ocasy, někdy je úplně užvýkají. Výsledkem často bývá kanibalismus a ve velkém množství je zaznamenáváno zabíjení mláďat. <!--[if !vml]--><!--[endif]-->
  • Nejvíce celosvětově rozšířená metoda zabíjení norků je udušení: CO nebo CO2 . Lišky jsou nejčastěji zabíjeny elektrickým proudem. Elektrody napojené na baterii jsou zaraženy do tlamy a vsunuty do konečníku zvířete.
  • V roce 1994 bylo na celém světě pro svůj kožich zabito 22.615.000 norků a 3.159.000 lišek.
  • Nedávné vyšetření odhalilo, že v Rusku jsou zabíjeni mroži, tuleni a šedé velryby na krmení pro kožešinové velkofarmy. Vyšetřovatelé nalezli tyto farmy obklopené kostrami nespočetných mořských savců, sklady plné hnijícího masa z velryb, mrožů a tuleňů. V roce 1994 navštívili vyšetřovatelé WSPA velkofarmu v Rusku, která měla kapacitu 20.000 lišek a 120.000 norků. Zvířata byla krmena kusy tuleních mláďat a v lednici jich bylo 2 500. 4,3kB

Kam dál