Září 2008

Zachrante naší Zemi

28. září 2008 v 10:15 Pomozte naší planetě!!
ODUMIRAJICI STROMY
Déšt splavuje škodliviny ze vzduchu do půdy.kvůli tomu potom umírají lesy.
NICIVE BOURE
Gigantická tornáda a stále častěji hurikány řádí po celém světě, ničí rozsáhlé oblasti a zabijí lidi.


Táním jsou ohroženi zvláště lední medvědi .Kam se podějí??
Také životní prostor tučnáků se zmenšuje.

Klimatologové počítají především v pobřežních oblastech se stále větším počtem bouří a vzestupem mořské hladiny.Kvůli tomu se dramaticky zvyšuje nebezpečí záplav.

Stojí to zato??

27. září 2008 v 18:50
Myslíte si,že je toto správné?Chcete tomu zabránit?Pokuste se nejíst maso(koní,psí a kočičí),dejte přednoust biomasu a zelenině ,nekupujte si kosmetiku testovanou na zvířetech,u kožených výrobků se ptejte,odkud kůže pochází.Pár fotek,které opravdu jsou k pláči...cesta koně...

Tak asi takhle vypadá řezník,no teda nevím na co hrdý?!











Takovýhle krásní koně na to doplatí,snažte se jim pomáhat a nejen jim...
Největší nepřítel organizace PETA je Jennifer Lopez.Na svůj kožich potřebuje hodně padlých zvířat

A takovéhle boty nosí Beyoncé a Britney:


A pravým opakem je Pamela Anderson,která za práva zvířat bojuje.A právě kvůli nim se svlékla ve výloze.Teď zrovna bojuje proti zabíjení opic a kuřat v síti KFC

Takhle vypadá,když je testováno na zvířatech

A nezabíjí se jen koně:


Prase ale není nic hrozného(narozdíl od koně)

Beyoncé konečně nikdo doufejme otevřel oči!!
Beyoncé s matkou se těšily na večeři s fanoušky,kteří si večeři zaplatili v kauci.Z fanoušků se ale vyklubali ochránci zvířat!Nutili ji koukat se na otřesné záběry lišek a norků,jak se zabíjí pro její kožich...beyoncé se zvedla a odešla.Teď už jen doufají,že si dá říct.

Petice

27. září 2008 v 18:32

Petice

23.6.2007 09:22| Hermi | Prosby
Tohle je petice proti týrání zvířátek. KDO MÁTE BLOG, DEJTE SI TAM TENTO ČLÁNEK A PODEPIŠTE SE POD NĚJ!!!!
Asi všichni milujeme, když se můžeme pomazlit s hebkou srstí našich mazlíčků.. Vaše zvířátka měli štěstí.. Ale když zrovna hladíte vaše zvířátko jiné umírá na pokusy.. Je to smutné a tak Vás vyzývám ,abyste proti tomu se mnou bojovali.. Vím že nic proti tomu neuděláme ,ale pomozte mi to aspoň rozšířit ,aby si lidi uvědomili ,že např.. jejich zvířátko trpí majitel ho mlátí, nedává mu najíst poďte aspoň tohle změnit!!! Dokážem jim ,že je to bolí a měli by si ho považovat!!!!! Smutně zdravím ty kteří mají rádi zvířátka a v životě jim nebudou už ubližovat!!!!
Ahojky napište mi do komentářů , jestli s tímto souhlasíte a dejte si to na blog. Díky
krhule.blog.cz
lusia-3.blog.cz
chceme-pomoci.blog.cz
myinnocenceworld.blog.cz
lucy-majky.blog.cz,
ordinace12.blog.cz
pomozte-nasi-zemi.blog.cz

Pomozte naším miláčkům

27. září 2008 v 18:29

Testování kosmetiky na zvířátkách :(((((

Tohle je jenom zkopčený.. je to proto, že mi to taky příde dost hnusný a chci to pomoct rozšířit!!!!!
Jak tohle někdo může dělat...
Firmy které testují na zvířatech:

Všude jsou!Zde jen 1druh značky (↑) ale testuje celá firma nivea.
LABELLO lesk na rty tónující 10ml
-lepidlo této náplasti se také testuje na malých zvířátkách!
Colgate zubní pasta Super fresh 50ml
Kliknutím na obrázek zavřete okno
Kliknutím na obrázek zavřete okno
Rimmel
Training Bib Zavřít náhledZavřít náhled
Kliknutím na obrázek zavřete okno
Všechny značky L'Oréal a
A tyto firmy způsobují tohle!:




Většině z Vás tyto obrázky přijdou nechutné,ale nezavírejte oči před realitou!!!!!To,že Vy máte doma krásné a zdravé zvíře neznamená,že takto netrpí zvířata jiná!!!!!!!Prosím podepisujte petice,nepoužívejte výrobky těchto firem a HLAVNĚ ŠIŘTE TENTO ČLÁNEK DÁL!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Kožichy nosí krásná zvířata a oškliví lidé

Kožichy nosí krásná zvířata a oškliví lidé
Norci se bezradbě tlačí na straně své příliš malé klece. V jejich očích je patrný sstrach. Někteří panicky skáčí do výšky a snaží se dostat z klece. Jiní ztuhle kouší do podlážky, na které se kupí hromada výkalů. Ty se hemží červy... To je scéna, která se i přes protest ochránců zvířat odehrává na většině kožešinových farem v Německu. Nejhorší na tom je, že nošení pravých kožichů se dnes už tolik nekritizuje jako dřív.


Hvězdy jako topmodelka Naomi Campbell, která se dřív zapojovala do petice proti nošení pravých kožešin, se dnes klidně objevuje v norkovém kožichu. Kožešina je na prvním místě modních žebříčků, být šik je prostě nejdůležitější...Tři čtvrtiny ze 40 milionů kožešinových zvířat, která jsou zabita kvůli výrobě kožichů, čepic a rukavic, jsou pěstovány na kožešinových farmách. Jde především o norky, llišky, tchoře, činčily a bobry. Jejich život je krátký: norci jsou zabíjeni ve věku 5-ti měsíců, lišky zhruba v 9-ti. Samičky mohou žít déle, aby se mohli starat o svoje mláďata. Neustálý neklid v příliš malých klecích a strach z chovatelů dohánějí zvířata k šílenství. Buď ztuhle a tiše hryžou klec nebo zběsile pobíhají z jednoho konce do druhého.

Lišky jsou drženy v klecích po čtyřech. Klec má 100x100x100cm . Vězení norků a dalších zvířat jsou ještě menší. Norci, kteří mají klec 90x30x40cm musí stačit pro čtyři kusy. Norci zažívají peklo a mnohdy mrzačí sami sebe. Lišky, které jsou drženy v malém prostoru často začnou požírat sami sebe. Ale velikost klecí není jediný problém. Spousta klecí se nachází na volném prostranství a nejsou tak chráněni před nepřízní počasí. Horko je pro norky, kteří jsou zvyklí na zimu, velkým utrpením. V zimě naopak zvířata přimrznoou ke kovovým tyčím klece.

Jejich trápení ale nekončí ani když je vedou na smrt. Protože farmářům jde hlavně o kožešinu, snaží se, aby kožešinu co nejméně poškodili. Malá zvířata tak zavírají po dvaceti kusech do malé krabice nebo bedny. Do té strčí hadici, ze které proudí horký výfukový plyn z auta. Zvířata se tak otráví a udusí. Ale ne vždy zemřou, nebo alespoň ne úplně. A tak se stane, že jsou občas stahovány z kůže. Větší zvířata, například lišky dostanou do tlamy kovový kroužek a do konečníku jim zastrčí tyč!!!! Zabije je vývod elektrického proudu. To ale nejsou všechny způsoby zabíjení ubohých zvířat. Dělají se infekce jedu, zlomení vazu nebo otrávení v plynové komoře.....
Prosím, zkopírujte to, ale se zdrojíkem, pls, dala jsem se s tim docela dost práce....Díky za pochopení...
Zdroj→

Informace o transportech koní

INFORMACE O TRANSPORTECH KONÍ
Každým rokem je z Polska vyvezeno asi 30 000 koní do Itálie na jatka. Hladoví, žízniví a vyděšení jedou až pět dní. Jejich cesta představuje jeden z nejkrutějších a nejmáně kontrolovaných způsobů transportu živých zvířat.Utrpení koní Polsko je největším vývozcem koní na maso. 90% z nich je transportováno do Itálie, zbytek do Francie a Belgie. Koně podstupují velmi dlouhá cesty trvající až 95 hodin a vedoucí přes 6 zemí. Mezi nimi je taká česká republika. Evropská organizace na ochranu zvířat monitorovaly tyto transporty a zdokumentovali neuvěřitelná utrpení koní a porušování mnoha

předpisů. Koně jsou natlačeni těsně na sebe, jsou používány nevhodná a zastaralá kamiony, přestávky určená k napájení, krmení a odpočinku jsou buï naprosto ignorovány nebo hrubě podceňovány. Některá zvířata stráví celou cestu bez odpočinku, vody a krmení. řidičům je přikázáno koně nenapájet, protože konzumenti chtějí "nenasáklá maso". Vědecká důkazy dokládají, že pouhých 24 hodin cesty při zajištění dobrých podmínek představuje i pro zdraváho koně velký problám. Koně jsou navíc často nemocní nebo staří a podmínky rozhodně nejsou optimální. Mezi nejčastější zdravotní problámy, kterými koně na cestě trpí, patří zápal plic, plicní infekce, salmonela, zvýšená činnost srdce a žaludeční vředy. Mnoho koní během transportu ztratí rovnováhu a spadnou. Pak mohou jen stěží vstát a jsou tak pošlapáváni a zraňováni stojícími koňmi. Zkolabovaní koně jsou na zastávkách vytaženi z kamionu nebo jsou donucováni k tomu, aby se postavili na nohy. To zahrnuje kopání, bití či použití elektřiny. Na jatkách je s koňmi opět brutálně zacházelo. Velmi často nedochází k omráčení nebo je prováděno neprofesionálně. Někdy jsou taká zvířata porážena před očima ostatních koní, čím je porušován polský zákon.

Cesta Již na česko-polských hranicích v českám Těšíně jsou koně v žalostnám stavu, nemocní, zranění, v šoku a stresu. Z česká republiky jsou koně vezeni přes Slovensko, Maïarsko a Slovinsko. Tato velmi dlouhá cesta je vybrána ve snaze vyhnout se rakouským hranicím, kde byly zavedeny přísná kontroly znemožňující průjezd takto týraných koní. Po dosažení slovinsko-italských hranic je většina koní v naprostám vyčerpání, někteří jsou již mrtví. Na mnoho z nich ještě čeká dlouhá cesta na jih na Bari či trajektem na Sardinii.Odkud koně pocházejí? Většina koní je prodávána drobnými zemědělci, pro která přestali být koně lukrativní - kvůli stáří nebo nemoci. Někteří koně jsou závodní a malá část se chová speciálně na maso.Proč? Italští konzumenti požadují čerstvá koňská maso, polští koně jsou relativně levní a polská zákony není těžká obcházet. Nenasytná poptávka Italů má devastující účinky na celoevropskou populaci koní. Jen v Polsku se díky obchodu s koňským masem zredukoval počet koní z milionu na současných 500 000.

Zákon Při dodržování platných polských zákonů by mohl být tento obchod okamžitě ukončen. Tyto zákony jsou ale naprosto ignorovány. To potvrzuje i Nejvyšší kontrolní úřad Polska, který taká přiznává, že potvrzení o způsobilosti koní k přepravě jsou u velká část přepravců falšovány a při transportech často dochází k porušování práv zvířat. Polská vláda ale transporty nadále toleruje, protože jsou významným zdrojem peněz do státní pokladny. Mezinárodní kampaň Viva!Britsko-polská organizace Viva! iniciovala kampaň naláhající na vládu Polska, aby ukončila krutý obchod s koňmi. Kampaň postupně našla podporu v dalších zemích Evropy.Snaha Svobody zvířat Prostřednictvím CEA (Czechs and English for Animals) se Svoboda zvířat v r.2003 připojila k mezinárodní kampani za zrušení transportů živých koní a převzala organizaci česká verze PETICE CESTA NA SMRT.

CEA táž iniciovala petici pro českou vládu, aby česká vláda nesouhlasila s projížděním koní přes naše území a aby zastavila obchod s jatečními koňmi taká v tuzemsku a vývozy do zahraničí.


Další informace Všechno podstatná o největším evropskám obchodu s jatečními koňmi
www.viva.org.uk, info@viva.org.ukwww.viva.org.pl

Zdroj:

DMS - nadace na ochranu zvířat

29.7.2007 22:38| Hermi(Sisi) | Kde a jak pomoct
Stačí odeslat SMS s textem DMS OCHRANAZVIRAT na číslo 87777.
Posláním Nadace na ochranu zvířat je trvale zlepšovat vztah člověk-zvíře- životní prostředí. Nadace vznikla v roce 1994 a snaží se hájit práva a zájmy zvířat především na území naší republiky, podílí se ale také na celosvětových projektech a kampaních na ochranu zvířat. Pravidelně podporuje útulky pro psy a kočky a záchranné stanice pro handicapované volně žijící živočichy. Vydává vzdělávací materiály, pořádá vzdělávací akce, v rámci informačních kampaní se snaží oslovovat veřejnost a šířit palčivá témata ochrany zvířat ve sdělovacích prostředcích. Snaží se pomáhat tam, kde dochází k týrání zvířat nebo ničení jejich životního prostředí a ti, kteří k tomu nejsou lhostejní, se na nadaci mohou obrátit. Nadace přispívá radou a doporučením vhodného postupu či dává podněty k řešení případů týrání zvířat u kompetentních orgánů. Uvědomuje si nutnost existence moderních právních předpisů, které lze důsledně prosazovat v praxi, a proto se zasazuje o přijetí takových zákonů, které zaručují zvířatům lepší ochranu.
Cílem projektu je přispět ke zlepšení vztahu člověk-zvíře-životní prostředí a to především prostřednictvím osvěty, vzdělávání a legislativy.
Získané finanční prostředky budou využity na podporu útulků a záchranných stanic, které se ocitnou v krizové situaci, na vzdělávací a osvětové aktivity pro laickou i odbornou veřejnost (semináře, workshopy apod.) a podporu provozu Infocentra, které zajišťuje informační služby a poradnu.
Účtování DMS: Cena DMS je 30,- Kč, příjemce Vaší pomoci obdrží 27,- Kč.
Nadace na ochranu zvířat k 1. březnu 2007 obdržela 311 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2004 2 645 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2005 3 832 DMS.
Nadace na ochranu zvířat obdržela za rok 2006 1 854 DMS.
Děkujeme!

Zdroj

Útulek koček

17.7.2007 09:43| Web o webu

Dejte si to na blog!!

Jsou ušlechtilí, velcí, krásní, intelginentní, neškodní a my lidé, je máme natolik rádi že je zabíjíme...

19. září 2008 v 19:54 Velryby a delfíni v ohrožení

VELRYBY A DELFÍNI V OHROŽENÍ

http://www.fjwarren.co.uk/large/156698.jpg

Přítel člověka a přesto je zabíjen!

Vztah mezi člověkem a kytovci trvá již tisíce let. Delfíni se objevují již na prehistorických rytinách z jižní Afriky. Na Krétě byli dokonce delfíni uctíváni jako bohové. Také velryby jsou zmiňovány od pradávna, byť jejich pověst není vždy tak jednoznačně kladná
jako pověst delfínů. Novozélandští Maorové však dodnes uctívají delfíny, ale i velryby jako magická a posvátná zvířata. Zprávy o přátelství kytovců s člověkem nejsou pouhé báje. Jen v tomto století existuje několik doložených případů, kdy se delfíni neostýchali kontaktu s člověkem.

Lov velkých kytovců - velrybářství

Lov velryb ve člunech a pomocí harpuny připojené k lanu je prastarým způsobem získávání obživy. Rozmach moderního velrybaření v druhé polovině minulého století a průmyslové velrybaření ve 20. století však způsobily ve všech mořích světa tak rozsáhlou decimaci velrybích populací, že několik druhů velkých kytovců je dnes na pokraji naprostého vyhynutí.Za pouhých osmdesát let 20. století ulovili velrybáři více než 2 miliony velryb! Nízká rozmnožovací schopnost velryb (samice za celý život porodí v průměru jen 7 až 10 mláďat) a snížená genetická rozmanitost populací mnoha druhů velryb by mohly znamenat, že některé druhy velryb jsou odsouzeny k vymření.

Putování za velrybami

Obrázek “http://www.differentlife.cz/ryby02.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Zlatý věk velrybářství nastal v 18. století - zároveň ale temné časy pro velryby. Angličané, Holanďané a Dánové, obohaceni velrybářskou zkušeností Basků, začali s drastickou dovedností lovit na Špicberkách pomalé velryby grónské. Během krátké doby byla tato původně nesmírně bohatá loviště zpustošena. Velrybáři táhli do jiných koutů zdánlivě nevyčerpatelného oceánu a za obtížněji lovitelnými a dosud hojnými druhy. Tato smutná skutečnost se posléze mnohokrát v dějinách velrybářství opakovala.

Průmyslové masakry

V roce 1868 uvedl Nor Svend Foyn na trh nový, a pro účel vysoce efektivní vynález - harpunové dělo. Osud velryb byl zpečetěn. Spolu s užíváním lodí poháněnými parními stroji to znamenalo, že i ty nejrychlejší a největší druhy velryb se pro velrybáře brzy staly snadnou kořistí. Ve dvacátých letech bylo podle údajů samotných velrybářů ve vodách Antarktidy uloveno 134 307 velkých
kytovců, především plejtváků obrovských. V té době se ve světových mořích objevily velrabářské flotily sestávající z mateřské zpracovatelské lodi - doslova plovoucí továrny - doprovázené harpunovými loděmi. Velrybáři nyní mohli strávit na moři několik měsíců a zároveň přitom dovedně a rychle zpracovávat ulovené ryby.

Zabíjení



http://www.differentlife.cz/ryby06.jpg

Většina diskuzí o zabíjení velryb je zaměřena na jejich vysoký stupeň vědomí a tudíž schopnost trpět, a na nutnost chránit je před vyhynutím. Zkusme se zabývat otázkou, jak dobře nebo špatně odpovídají metody zabíjení ideálu, kterým je okamžité usmrcení nebo znecitlivění proti bolesti. Ověřovala se účinnost metod, kterou používali norští velrybáři v letech 1992 - 93. Velryby byly střeleny harpunou s výbušnou hlavicí. Asi polovina (349 z 811) byla zabita "okamžitě" (do 10 sekund). Přes 90% zahynulo do 10 minut, ale pár jich přežilo až 50 minut. Jsou to hodnoty lepší než z předešlého měření při průmyslovém lovu velryb v roce 1984 - 86, kdy 16% bylo stále ještě naživu 15 minut po první střele. Tyto údaje však neberou v úvahu strach a vyčerpání, kterým můžou (a nemusí) velryby trpět během lovu trvajícího až hodinu. Humanitární a ekologické argumenty ve prospěch záchrany velryb jsou velmi pádné. Moderní, nemilosrdně účinné metody pro zabíjení velryb je vystavují kratší době strachu a stresu, než je doba při většině druhů "sportovního zabíjení", kdy se používá návnady nebo vlasce.

První pokusy o ochranu

Drastické poklesy počtů velryb v první polovině 20. století a zaplavení trhu velrybím tukem zásadně ohrozily další existenci velrybářského průmyslu. V roce 1931, kdy 93% světového úlovku velryb již pocházelo z antarktických moří, byla 26 velrybářskými státy podepsána Mezinárodní úmluva o regulaci velrybaření a v roce 1938 byla vytvořena první chráněná oblast pro velryby v mořích kolem Antarktidy. Roku 1949 byla založena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), jejiž cílem bylo vytvořit ekonomicky trvale udržitelné velrybaření. Komise však byla pouze jakýmsi "klubem" velrybářů a jen němě přihlížela decimování. Již v roce 1955 byla Antarktida opět zpřístupněna velrybářům.
http://www.differentlife.cz/ryby07.jpg

Cesta k celosvětovému zákazu

Teprve v 70. Letech nastal uvnitř IWC obrat. Další zjevné poklesy velrybých populací (většina velrybých druhů byla v této době z komerčního hlediska považována za vyhynulou) a silný nátlak veřejnosti na politické činitele, vyvolaný ráznými protesty skupin na ochranu životního prostředí, především organizací Greenpeace, vedli k prvním skutečným krokům k rozumné a ůčinné ochraně velkých kytovců. V roce 1979 byla vytvořena chráněná oblast Indického oceánu a byl zakázán průmyslový lov všech druhů velryb, kromě ještě poměrně hojného plejtváka malého. V témže roce byla uzavřena poslední australská velrybářská stanice a v roce 1981 byl IWC zakázán lov vorvaňů.
V roce 1982 hlasovali delegáti IWC pro všeobecné moratorium na komerční lov všech druhů velryb, včetně plejtváka malého. Toto moratorium bylo znovu obnoveno v roce 1992.
Od roku 1985, kdy celosvětový zákaz veškerého komerčního lovu velryb nabyl platnosti, však bylo do r.1993 uloveno 14 000 velkých kytovců.

Lov nekončí

http://www.differentlife.cz/ryby08.jpg

Zadní vrátka
Stanovy IWC umožňují členským zením odvolat se proti jakémukoli usnesení komise do stanovené lhůty 90 dnů. Učiní-li tak, rozhodnutí komise přestává být pro tyto země závazné. V roce 1982 se proti moratoriu na lov velryb odvolaly Sovětský svaz, Norsko, Japonsko a Peru. V roce 1987 však i tyto země přestaly pod hrozbou obchodních sankcí ze strany USA lovit velryby pro obchodní účely.
"Vědecký lov"
Statut IWC ovšem umožňuje lov velkých kytovců pro tzv."vědecké účely". Každá země IWC může "zabít, ulovit, nebo zpracovat velrybu pro účely vědeckého výzkumu". Island, který se proti moratoriu neodvolal, již v roce 1985 ulovil 200 velryb v rámci tohoto "vědeckého lovu". Japonsko každoročně od roku 1987 loví zhruba 330 plejtváků malých ve vodách kolem Antarktidy pro "vědecké účely" a Norsko také dodnes provozuje tento lov. Vědecký výbor IWC ovšem opodstatnění tohoto lovu opakovaně ostře kritizuje a delegáti IWC v posledních letech odsouhlasili několik rezolucí, které počínání těchto zemí tvrdě odsuzují. Nejenže existují nenásilné způsoby vědeckého výzkumu kytovců, ale některé údaje získané lovem dnes vědci nepoužívají. Island sice v roce 1990 přestal lovit pod záminkou "vědeckého výzkumu" a poprvé po 43 letech nebyla v islandských vodách člověkem ulovena jediná velryba, ale tentýž rok zažádal IWC o povolení komerčního lovu plejtváků malých. Poté, co mu IWC nevyhověla, rozhodl se Island v roce 1992 IWC opustit. Doposud však velrybaření neobnovil.
Tradiční lov neboli lov za účelem "nutné obživy"
Pravidla IWC umožňují původním obyvatelům Grónska a Kanady, ale i jiných oblastí, lovit malé počty velryb pro "účely obživy nezbytné k životu". Tato výjimka však byla několokrát od schválení moratoria na lov velryb zneužita a Japonsko a Norsko sa nadále neúspěšně snaží přesvědčit IWC, že pobřežní lov je "součástí jejich tradice" a žádají pod touto výjimkou povolit velrybaření.

Obnovení komerčního lovu

Největším ohrožením dalšího přežití velkých kytovců je však v současné době obnovení komerčního lovu norskými velrybáři. Norská vláda v roce 1993 navzdory platnému moratoriu a hlasitým protestům ze strany IWC, Evropského parlamentu a vlády USA povolila obnovení komerčního lovu plejtváků malých ve vodách severovýchodního Atlantiku. V roce 1993 bylo uloveno 157 těchto malých velryb. Jestliže Norsko nepodlehne mezinárodního tlaku a norští velrybáři budou v komerčním lovu pokračovat, existuje vážné nebezpečí, že i jiné státy obnoví lov velryb.

Velrybí maso



http://www.differentlife.cz/ryby09.jpg

Velryby se kdysi lovily pro kostice, tuk a v menší míře také pro maso (u vorvaňů se ještě zužitkovával tzv. spermacet, vysoce kvalitní tuk a ambra, zvláštní a vzácná tuhá hmota pocházející ze žaludku, která se prodávala za velmi vysoké ceny a používala se do parfémů). Všechny tyto produkty kromě velrybího masa dnes již spolehlivě a levně nahradil chemický průmysl (i když jeho rozvoj má také záporné stránky v podobě znečištění životního prostředí). Velrybáři kdysi naprostou většinu masa vyhazovalizpět do moře, jelikož lov byl zaměřen na získávání velrybího tuku. V Japonsku se velrybí maso stalo významnou složkou výživy obyvatelstva po skončení druhé světové války, kdy byla tato zdevastovaná země nucena využít každý dostupný zdroj bílkovin. Na jídelníčku luxusních restaurací sa dostalo až v osmedátých letech. Vzhledem ke všeobecnému zákazu komerčního lovu je totiž velmi žádané, a tudíž i drahé, a do Japonska se dnes dokonce pašuje. Na trh jej dodávají i "vědci", kteří jej ve skutečnosti k výzkumu vůbec nepotřebují.

Hospodaření s velrybami ?

Když IWC v roce 1982 vyhlásila moratorium na veškerý komerční lov všech druhů velryb, pověřila zároveň Vědecký výbor IWC k vypracování nových matematických pravidel na regulaci a omezení lovu velryb. V roce 1994 byla tato nová pravidla IWC (takzvaná Revised management procedur (RMP) - Upravené postupy při řízení velrybař
ení) v principu schválena. To však neznamená, jak tvrdí Norsko a Japonsko, že komerční lov velryb může být obnoven. Současné stavy naprosté většiny populací velryb jsou takové, že podle nových pravidel by jajich lov měl být zakázán ještě desítky, ne-li stovky let - IWC by naměla povolit ulovení ani jediné ohrožené velryby. Greenpeace spolu s jinými organizacemi na ochranu životního prostředí žádá, aby nová pravidla byla dále upravena.
<!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
Přitom musejí být brány v úvahu následující skutečnosti:
  1. Nové poznatky o podvádění IWC ze strany velrybářských států. Sověti např. v roce 1961 nahlásili IWC, že čtyři velrybářské flotily ulovily ve vodách Antarktidy 270 keporkaků. Ve skutečnosti však jen jedna z těchto flotil ulovila 1 568 těchto velryb. <!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
  2. Vážné nedostatky a nespolehlivosti současných metod odhalování stavu velrybích populací: dva různé odhady počtů plejtváka malého ve stejné antarktické oblasti získané dvěma různými expedicemi se například lišily o celých 250%.<!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
  3. Stále se zhoršující stav mořského ekosystému a jiné lidské tlaky na kytovce. <!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
  4. Níská rozmnožovací schopnost velryb. Podle matematika Colina Clarka dokonce není možné vytvořit trvale udržitelní a zároveň ziskově orientovaný způsob využívání pomalu se množících populací, jelikož zisk ze zabití celé populace najednou je větší než zisk plynoucí z postupného využívání této populace. <!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
  5. Žádná pravidla velrybaření doposud v tomto století nezastavila decimování velrybých populací vedoucí téměř k vyhubení některých druhů.<!--[if !supportLineBreakNewLine]--> <!--[endif]-->
Z těchto důvodů je dnes velrybaření naprosto neoprávněné.

Vybíjení malých kytovců



Lov pro maso

http://www.differentlife.cz/ryby04.jpg

Za posledních dvacet let bylo v pobřežních oblastech Japonska zabito zhruba 300 000 delfínů, sviňuch a jiných malých kytovců. Ozubení kytovci malých a středních rozměrů jsou loveni pro maso. Tento lov se v tomto století rozšířil natolik, že značně ohrožuje přežití některých populací kytovců. Poptávka po delfíním mase například v Japonsku prudce stoupla poté, co nabylo platnosti moratorium na komerční lov velryb. Jen v roce 1988 bylo uloveno 40 000 jedinců sviňuchy běloploutvé.
Způsob lovu je přitom značně mimořádně krutý. Většinou se provádí tak, že rybáři hejno kytovců obklíčí v zátoce, naženou je na mělčinu a hromadně je ubodají dlouhými tyčemi. Mrtví a zranění kytovci jsou posléze vyvlečeni na pláž. Mnoho raněných jedinců přitom pomalu a bolestivě umírá na pláži postupným vysycháním, tísněno vahou vlastních těl, která již nenadlehčuje voda.
Delfíni a jejich příbuzní jsou loveni i v jiných koutech světa. V Peru dnes hyne rukou rybářů zhruba 10 000 delfínů ročně. Jejich lov se rozšířil v 70. letech úměrně s postupnýcm zhroucením peruánského rybolovu sardele obecné, které způsobila změna teplého mořského proudu El Niňo. Již předtím prodávali rybáři maso kytovců, kteří se jim náhodou zapletli do sítí a utonuli. Maso je však používáno jako návnada pro lov krabů!
Lov na "ochranu" rybolovu
Nevíme přesně, kolik delfínů a jiných kytovců každoročně zabíjejí rybáři ve jménu ochrany svého živobytí, jsou to ale pravděpodobně tisíce těchto tvorů. Rybáři se totiž mnohdy mylně domnívají, že kytovci a jiní mořství savci nesou zodpovědnost za úpadek zásob ryb. Skutečnou příčinou je přitom většinou samotné plenění rybích zásob nadměrným průmyslovým rybolovem, k němuž se přidávají i změny mořského proudění.

Kytovci jako nechtěná spolukořist rybolovu

V rybářských sítích každoročně zahyne milion kytovců převážně menší a střední velikosti. Na rozdíl od ryb se kytovci a jiní mořstí savci musejí pravidelně vynořit nad vodní hladinu, aby se mohli nadechnout. kytovec, který se zaplete do rybářské sítě, utone, jakmile mu dojde vzduch.
Rybolov dlouhými vlečnými tenatovými sítěmi unášenými mořským proudemhttp://www.differentlife.cz/ryby03.jpg
Užívání obrovským až 65 km dlouhých a několik metrů širokých sítí, které jsou po oceánech taženy rybářskými loděmi anebo jsou ponechány napospas mořským proudům a posléze spolu s kořistí vytaženy z vody, vedlo v tomto století k usmrcení miliónů kytovců. Tyto sítě jsou používány především k lovu tuňáků, sépií a lososů. Ve vodě však představují neviditelnou oponu, která se stává smrtelnou pastí pro mořské savce, ptáky, ohrožené druhy želv a karet a mnoho vzácných ryb. Protože průmyslové rybářské flotily nejsou na lov těchto druhů živočichů vůbec zaměřené, jejich smrt je naprosto zbytečná - nechtěné úlovky jsou většinou vyhazovány zpět do moře! Části roztrhaných, zamotaných i jinak poškozených, pro lov nepoužitelných sítí odhazují rybáři často přímo do moře, některé sítě zůstavají v moři zapomenuty, což způsobuje smrt desetitisíců mořských živočichů a ptáků.
Lov tuňáků a jiných ryb s použitím vakových sítí - takzvané "obkružování"
Bylo zjištěno, že pod hejny malých kytovců se mnohdy v hloubce zdržují velká množství tuňáků. Zdá se, že delfíni a tuňáci spolu cestují mořem, ale biologická podstata tohoto vztahu nebyla doposud vědci vyjasněna. Rybáři však tohoto jevu využívají již od roku 1959 pro průmyslový lov tuňáků. Metoda zvaná obkružování, kteráse užívá zejména ve vodách východního tropického Tichomoří, každoročně způsobuje úmrtí až 100 000 tisíc kytovců. Spočívá v tom, že rybářská loď s pomocí rychlých člunů obkrouží hejno delfínů s takzvanou vakovou sítí, která sahá do značné hloubky. Při stažení zachycuje síť nejen tuňáky, ale i delfíny plovoucí nad nimi. Při jenom použití mohou zemřít až tisíce delfínů.
Od 70. let se sice při lovu tuňáků používají různé metody, které mají snížit zbytečná úmrtí kytovců, avšak jejich účinnost je přinejmenším nedostačující. V říjnu 1992 zakázala Evropská společenství užívání těchto sítí na lodích registrovaných v zemích ES. Také ve Spojených státech je tato rybářská praxe zakázána. Nejen to; v USA je zakázán dovoz tuňáků ze zemí, které nadále "obkružování" požívají. Doposud ovšem neexistruje žádný celosvětový zákon nebo rezoluce OSN, která by lov s vakovými sítěmi omezovaly.

Nadměrný rybolov

http://www.differentlife.cz/ryby01.jpg
Nadměrný rybolov průmyslovými metodami již několikrát v tomto století prokazatelně vedl ke zhroucení rybích populací. Například lov sleďů v Severním moři musel být přerušen, protože zdecimování jejich populací vedlo k výraznému poklesu úlovků. Ryby jsou hlavním zdrojem pro mnoho druhů kytovců. Je zřejmé, že vytrvalé a rozsáhlé plenění tohoto zdroje potravy může mít na kytovce pouze záporný vliv. Je zcela nepochybné, že světový rybolov má globální důsledky. Hromadnými výlovy byly narušeny vztahy mezi lovenými rybami a jejich predátory, ohrožena je genetická diverzita.
I v České republice můžeme vidět sea-food prodejny, kde se prodávají i živí, v ledu uložení, nebo v igelitu hermeticky uzavření mořští živočichové. Doufáme, že po přečtení výše uvedených faktů, nepodpoříte toto šílené zabíjení návštěvou takovéto prodejny. Děkujeme vám za zvířata, která se sama nemohou bránit.

KORIDA

19. září 2008 v 19:51 Korida, smrt býků

KORIDA

Korida je považována za rovnocenný zápas mezi odvážným torerorem a zuřivým býkem. Ve skutečnosti však v aréně vítězí jen člověk. Krvežíznivý divák se dočkal - býk trpí, krvácí a je zabit.


Slovníček tradičních pojmů

Býčí zápasy se španělsky řeknou corida de torros. Arénní býk se jmenuje toro. Profesionální zápasník se jmenuje torero. To je všeobecný název pro všechny zápasníky. Torerové se dělí na matadory, to jsou ti hlavní, pikadory a banderillery. Celá tato družina cuadrilla čítá dva pikadory a tři banderillery. Býci jsou před těsně zápasem držení v ohradě corral. U nás vžitý termín toreador používají Španělé pouze s významem pejorativním - říkají tak posměšně jihofrancouzským zápasníkům s býky.

Co to je corrida?

Pro Španěly je korida staletou tradicí, rituálem, kultem, uměním a výzvou. Ale dá se ve jménu tradice omluvit brutální zacházení s živým tvorem? Pochopitelně, že ne...
Koridu rozhodně nemůžeme počítat mezi sportovní odvětví, i když sportovních prvků má hodně. Patří mezi ně všechny figury, které dělají toreři s pláštěnkami a potom matador s muletou, obraty, kterých jsou desítky. Každá figura má své jméno - verónica, mariposa, chicuelina, natural, pase de pecho, media verónica a tak dále, jsou jich desítky a často se liší jedna od druhé pouze v drobnostech, jako je například postavení nohou. Korida je "drama" o třech dějstvích, jimž se říká los tres tercios de la lidia - neboli tři třetiny bitvy. Je to celé hra, tragédie pro pobavení krvechtivých lidí. Tragédie o smrti býka.

Přípravy před soubojem

Po celém Španělsku jsou ranče, kde vyrůstají býci pro arénu. Býci žijí na rančích do odby své dospělosti, což jsou čtyři roky. Tříletý býk je pro arénu příliš mladý, pětiletý zas starý a zkušený, takže se těžko zabíjí. Nikdy za tu dobu nevidí pěšího člověka. Vždy jen muže na koni. Prvního pěšáka vidí až v aréně, ve chvíli, kdy do ní vběhne k zápasu.
Před vpuštěním do arény je býk záměrně handicapován, čímž se sníží riziko pro člověka: ostré rohy jsou opilovány, do očí je mu vetřena vazelína (což značně sníží býkovu schopnost orientace), někdy se podávají v potravě sedativa, tím jsou otupeny jeho smysly.... Po vypuštění z boxu, kde byl býk dlouhé hodin uzavřen bez možnosti pohybu a těsně před vypuštěním bit a drážděn, se náhle ocitá na rozlehlém prostranství stadionu, plném neznámých pachů, hluku, při nočních show také oslňujících reflektorů. Torero, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře vydráždit a rozzuřit.



První dějiství

Torero, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře okouknout, poznat jeho slabé a silné stránky, a hlavně zjistí, kterým rohem útočí. Následuje matador, který předvede několik figur s pláštěnkou, různě se prohíbá, zaujímá sošné postoje a nechá si projíždět roh býka několik centimetrů od stehna.



Po tomto úvodu odejde a na scénu přichází pikador, většinou na koni, který slouží při útocích býka jako "nárazník". Koně někdy na následky zranění, způsobených býčími rohy zemřou, nebo musí být utraceni, proto jsou na koridu vybíráni koně z řad již starých a nevýkonných zvířat. Pikador na býka seshora z koně útočí, postupně mu zabodává do šíje pět osrých kopí. Je to fáze zvyšující napětí obecenstva, která slouží k vysílení býka. Bolest a ztráta krve u býka snižuje pohybuschopnost, znesnadňuje soustředěnost a orientaci.






Do arény vjeli pikadoři. Jejich koně měli žíněnky na bocích a na břiše a okamžitě bylo jasné proč, protože býk si jednoho koně rychle vybral, vrhl se proti němu, zatlačil ho k barreře, nabral na rohy a vyzvedl i s jezdcem. V té chvíli se pikador, který měl na botách ocelové truhlíky, nahnul na stranu a vší silou vbodl své dlouhé kopí do svalového hrbu na býkově šíji. Tenhle svalový hřeben, to je něco, jako jsou lidské hýždě. Rána v těch partiích bolí, ale nic nepoškodí. Hrot kopí je ostatně opatřen kroužkem, takže do býkova těla pronikne jen několik centimetrů. Býk začal krvácet. Po husté černé srsti tekla rudá krev, lidé křičeli a tleskali a zpoza burladera vyběhl jeden z torerů, aby býka odlákal a pikadoři mohli odjet. První třetina, zvaná suerte de varas, zkouška kopím, skončila. Jejím úkolem je býka zbrzdit, unavit, aby nenesl hlavu tak vysoko.

Druhé dějiství

Pikadora vystřídají banderilleros, vyzbrojeni ostnatými banderillami. Zasahují jimi býka do ran od kopí, nebo okolo nich. Zvyšující se bolest v šíji znemožňuje býkovi držet hlavu vzpřímeně. Banderilleros vbodnou tři páry hůlek do býkovy šíje, potrestané zvíře se prý zklidní a zkoncentruje. Ve skutečnosti je to tak, že vyčerpaný býk útočí z posledních sil na okolo pobíhající bandelieros, zmateně reaguje i na každý pohyb v tribunách a zcela otupen naráží do bednění ohraničující arénu.








Chlapíci s baderillami nastupovali jeden po druhém, první s ´modrými, druhý s červenými a třetí se zelenými hůlkami. Byl to klasický duel - na jedné straně arény stál býk, na druhé banderillero. Býk zaútočil a muž držící v ruce jednu barevnou hůlku se rozběhl přímo proti němu. Vypadalo to strašlivě, poněvadž se zdálo, že býčí roh projede torerovým tělem jako jehla ponožkou. Jenže muž běžel trošku obloukem, asi tak, jako když se rozbíháte ke flopu, a býkova dráha dělala k tomuto oblouku tečnu. Ve chvíli, kdy se střetli, se muž vyhnul smrtícímu rohu, vypjal se na špičky a sounož, s rukama vysoko zdviženýma, vbodl hůlky do býkova svalového hrbu na šíji. Zůstaly tam a diváci pochvalně vykřikli. Banderillero poté pokračoval v běhu a skryl se do burladera. S těmi hůlkami to nebylo vůbec lehké, většinou se zabodnout hůlky nepodařilo. Spadly do prachu, banderillerové to zkoušeli znovu a znovu, diváci bučeli a házeli do arény polštářky.




Třetí dějiství

Jakmile je býk dostatečně oslaben vyčerpávajícím zápasem, ztrátou krve a bolestí, koordinace jeho pohybů prudce klesá. Přichází "hrdina" matador, aby býkovi uštředřil poslední ránu. Zmučenému zvířeti vráží buď krátkou dýku mezi krční obratle, nebo meč, či kopí do srdce. Je to nejnebezpečbější část faeny, kdy matador drží muletu v levé a meč v pravé ruce, stojí proti býkovi metr od jeho rohů a ve chvíli, kdy býk zaútočí, odvede muletou jeho hlavu doprava dolů k písku arény, nakloní se přes jeho pravý roh a vrazí zahnutý meč do místa mezi býčími lopatkami, místa, které je velké asi jako pětikorunová mince. Když se to povede, meč zajede mezi lopatkami a žebry jako nůž máslem až k aortě, přetne ji a býk klesne na zem. Málokterý matador je však natolik zkušený, aby býka usmrtil první ranou. Umírající zvíře, většinou už neschopné pohybu, je pak za nadšeného jásotu publika barbarsky dobíjeno dalšími bodnutími. Při španělské koridě matador na závěr představení uřízně býkovi uši a oháňku a s vítězným gestem je vhodí do rozvášněného obecenstva.






Potom nastoupil Luis de Pauloba. V býkově šíji se pohupovalo několik hůlek a matador předváděl s muletou řady figur, které vázal dohromady, otáčel si černé, zaprášené a krvavé zvíře kolem těla jako šátek, obracel se k němu zády, klekal na kolena a nechával proletět špičku rohu pět centimetrů od svého nosu a diváci řvali blahem. Trvalo to tak asi pět sedm minut. Těsně před zabitím se Luis de Pauloba zastavil u barrery a vzak si od svého mečíře dlouhý a na konci zahnutý meč. Nastávala chvíle, které Španělé říkají okamžik pravdy, nastávala estocada neboli zabití býka mečem.
Luisovi de Paulobovi se manévr nepovedl. Traval desetinu vteřiny, kdy oba, matador i býk, splynuli v jedno zvíře, jakéhosi kentaura, ale meč narazil na kost, prohnul se jako podkova a pak vyletěl pět metrů vysoko. Diváci se smáli a pohrdavě pokřikovali, a de Pauloba, v obličeji celý zpocený, sebral svůj meč a pokusil se zabít býka podruhé. Napodruhé se práce podařila. Zvíře kleslo, de Pauloba zařval, asi ulehčením, diváci vstali a jali se aplaudovat, ve vzduchu, horkém jako u vysoké pece, stál sloup hutného pachu krve, oslepující slunce šílelo a já najednou zjistil, že mám otevřená ústa a křičím.

Závěr

Při zápase je býk zabit, a kdyby náhodou nebyl, kdyby zabil on matadora (což se ve Španělsku stává tak pětkrát ročně), musí být poražen a rozbourán hned poté. To proto, aby se nestalo, že by zvíře zápas přežilo a nastoupilo někdy později k dalšímu. Býk by tím získal nesmírné zkušenosti a torero by ho prakticky nemohl zabít. Ono je těžké býka zabít, i když se boj protáhne třeba jen o deset minut. Tak rychle se býk učí. "Správný" arénní býk je - pokud nedlí ve stádu - neuvěřitelně statečný a útočný a rozběhne se nejen proti člověku, nýbrž třeba i proti tygru nebo lokomotivě. Je velmi mrštný a rychlý.
Jeden takový zápas člověka s býkem netrvá déle než půl hodiny. Celá show však čtyři i více hodin. V sezóně býčích zápasů tak přijde o život během dne několik býků a koní.

Bojkot

Býčí zápasy je nejrozšířenější v těchto zemích - Španělsko, Portugalsko, Mexiko, jih Francie a Itálie. Pravidla, způsob a velikost provedení i obliba koridy veřejností se liší. Je zjištěno, že drtivé procento zahraničních návštěvníků koridy by po prvním shlédnutí býčí zápasy vícekrát nenavštívilo. Snahou ochranářských organizací po celém světě je proto přesvědčovat turisty, aby svou první návštěvu koridy nikdy nevykonali, čímž by její provozování ztratilo ekonomický efekt.



Kožichy nosí krásná zvířata a oškliví lidé.

19. září 2008 v 19:49 můj kožich- tvá smrt

KOŽEŠINOVÁ ZVÍŘATA

Liška v čelisťové pasti /6,3kB/
Kožich je luxus za cenu smrti! Kožich znamená pro určitou část veřejnosti synonymum pro vytoužený přepych a symbol společenské prestiže. Málokdo si však uvědomuje, že v dnešní době a zejména v našem podnebném pásmu je to především symbol krutosti a lhostejnosti lidí. Rok co rok jsou milióny zvířat, která svůj kožíšek k životu bezpodmínečně potřebují, usmrcovány člověkem jen kvůli zbytečnému módnímu doplňku. Způsobů, jak získat kožešinu, existuje několik. Všechny mají stejného jmenovatele: týrání a smrt původních majitelů kožichu.

Lov kožešinových zvířat


Pasti /2kBPasti /2kB
Lov je nejstarší metodou získávání kožešin. Vynálezem čelisťových pastí se stal jednou z nejkrutějších. Pasti jsou kladeny ve volné přírodě na odlehlých místech na zvířecích stezkách. Většina pastí je konstruována tak, že se po došlápnutí zvířete na terčík v pasti čelisti prudce sklapnou a oběť sevřou. Mnohé typy pastí mají mají čelisti opatřeny ozubením, které zvířatům znemožňuje vyproštění se z pasti. Chyceným zvířatům tak kromě bolestivého sevření způsobují hluboká zranění.Drobní hlodavci, malé šelmy, nebo ptáci bývají často chyceni za krk, nebo uprostřed těla, což pro ně znamená při síle pružiny nepředstavitelné utrpení. Insinkt velí chyceným zvířatům bojovat a snažit se uniknout, což zejména u matek vede k odkousávání si sevřených končetin. Zvířata, kterým se z pasti podaří uniknout však brzy umírají na infekci nebo vykrvácení. Většina obětí se však stává kořistí lovců, kteří je surově dobíjejí, nebo na nich lovec stojí, dokud je neudusí.
V pastech zůstávají hladovějící a trpící bolestí a mrazem i několik dní. Drobná zvířata jsou napadána šelmami bez možnosti útěku. Pasti na vodní zvířata, jako jsou bobři a norci jsou kladeny tak, aby se zvíře utopilo. Veverky, lasičky a kuny jsou chytány do pastí na stromech, kde pak visí desítky hodin jako snadná kořist pro dravé ptáky.
Rys v čelisťové pasti /6kB
Pasti si své oběti nevybírají, proto až 2/3 ulovených tvorů jsou ptáci, kočky, psi, laně, ježci a jiná zvířata, která však představují pro lovce pouhý odpad. Přestože je používání čelisťových pastí v řadě zemí (včetně ČR) zakázáno, ročně v nich najde smrt přes padesát miliónů zvířat. Nahrážkou čelisťových pastí mají být oka, léčky a železa, která se však čelisťovým pastem v krutostech vyrovnají.

Chov - kožešinové farmy

Chov v klecích /7,5kB
Existuje milná domněnka, že pěstování zvířat na kožešinových farmách je humánnější způsob získávání kožešin, než je lov. Slovo "farma" vzbuzuje představu svobodného a otevřeného prostoru. Ve skutečnosti je to způsob pouze snadnější pro člověka, ekonomičtější, ovšem pro zvířata znamená ještě věští utrpení, než chycení do pasti. Bolesti a strádání několika hodin či dnů zvířat lovených, jsou při chovu zvířat nahrazeny celoživotním strádáním a smrtí mnohdy stejně, nebo i více drastickou.
Zvířata jako nutrie, bobři, norci, lišky nebo lasičky jsou druhy, jejichž teritoriální působnost je i několik kilometrů čtverečních. V klecích 40x40x40 cm je jim jakýkoliv pohyb znemožněn a ani náhražky v podobě výběhů nemohou uspokojit jejich přirozené potřeby - běhat, hrabat, plavat či šplhat. Pro druhy, které nejsou domestikované, je život od narození do smrti v kleci každodenním stresem a utrpením!
Chovatelé, jejichž jediným kritériem je kvalita kožešiny a výsledný zisk tak nejenže omezují přirozenost zvířat, ale navíc je záměrně vystavují extrémním podmínkám, aby se produkce "zefektivnila". Čím větší mráz, tím lepší kožešina. Proto jsou zvířata ponechávána ve vlhkých a chladných místnostech, v horších případech vystavována přímému mrazu bez možnosti úkrytu, výstavby pelíšku či hnízda. Nejvíce trpí nutrie, které mají tlapky potaženy tenkou blankou. Musí neustále přešlapovat, protože jim tlapky přimrzují k podlaze klecí. Podlahy klecí jsou z ocelových jemných mříží či pletiva, které se jim zařezává do tlapek a při usilovné snaze se podhrabat si lámou o drátěná oka drápky.
Po celý krátký život jsou zvířata krmena jednotvárnou stravou, kaší, která je bohatá na živiny podporující růst kožešiny. Aby chovatelé nemuseli zvířatům čistit jídelní misky, tak raději kaši rozmazávají po mřížích klecí.
Chov vede až ke kanibalismu /6,8kB/ 11,5kB
V zimních měsících zvířatům jazýčky při slízávání potravy ke mřížím přimrzají, což jim způsobuje zbytečná zranění. Svou přirozenou touhu běhat se zvířata snaží naplnit běháním po kleci dokola a to je silně deprimuje. Jinak samotářská zvířata se chovají v klecích i po šesti, což vyvolává v takto extrémních podmínkách útočnost a kanibalismus. Slabší jedinci jsou buď ušlapáni, ohryzáni nebo ukousáni svými spoluvězni.

Usmrcování kožešinových zvířat

Zabití el. proudem /7,3kB/ 12,5kB
Když najde čas a kožich zvířete je "zralý" a vhodný pro zpracování na "kvalitní lidský kožich" dochází k usmrcování chovaných zvířat. Metody zabíjení jsou stejně drastické, jako samotný chov. Při usmrcování platí jediné pravidlo: nepoškodit kožešinu. Zabíjí se lámáním vazu, škrcením, jedem v potravě či injekční stříkačce, elektrickým proudem - zvířeti je vsunuta jedna elektroda do tlamičky a druhá do konečníku, nebo výfukovými a dalšími jedovatými plyny. Jsou to kožešinové popravy, nazývané "kožešinové žně", kdy jsou po tisících masakrovány celé chovy. Některé neodborně provedené metody usmrcování zvířata jen omráčí, takže zvířata jsou potom stahována zaživa.

Lov tuleňů

Tulení mládě /6kB
Jednou z nejzrůdnějších metod získávání kožešin je lov tuleních mláďat. Mláďatům zůstává bělost jejich kožíšku pouze během prvního měsíce jejich života, a proto je musí lovci zabíjet během krátké doby v co největším množství. Jelikož tuleni nepovažují člověka za nepřítele, jdou mu vstříc a jejich mláďata jsou pak ubita tyčí s ostrým hrotem, nebo utloukána o kusy ledu. Lovci z nich stáhnou kožešinu a krvavé tělo odhodí. Zůstává po nich trpící tulení matka, která nedokáže své mládě bránit. Každým rokem jsou v Rusku, Kanadě, Grónsku, Norsku aj. zemích zabity desetitisíce tuleních mláďat. Obětavé boje členů Greenpeace dokázaly snížit odbyt tuleních kožešin, EU vydala zákaz dovozu tuleních kožešin. Lov ovšem pokračuje!

Kolik stojí kožich?

Zvíře zbavené kožíšku /5,5kB/ 14,1kB
Pro výrobu jednoho kožichu je třeba zabít: 65 norků, nebo 130 činčil, nebo 10 jezevců, nebo 27 tchořů, nebo 60 zajíců, nebo 14 vyder, nebo 11 stříbrných lišek, nebo 50 minků, nebo 100 veverek, nebo 9 bobrů, nebo 4 leopardy, nebo 18 červených lišek, nebo 15 rysů, nebo 125 hranostajů, nebo 12 ocelotů.... pro kožichy a různé upomínkové předměty se také zabíjejí psi a kočky!
Kožichy nosí krásná zvířata a oškliví lidé.

CHOV KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT U NÁS

19. září 2008 v 19:48 můj kožich- tvá smrt

CHOV KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT U NÁS

Úvod

Uvězněna v kleci /9,8kB
<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Chov kožešinových zvířat je těsně spjat s módou odívání, a proto prochází vlnami vzestupu i pádu. V minulosti se to týkalo hlavně dlouhovlasých kožek a kožešin lišek, zejména stříbrných, v menší míře i modrých. U norků se poptávka měnila spíše ve vztahu k barevným typům při poměrně dobré stabilitě cen kožek norků standardních. Nebývalá nadprodukce norků, ale i lišek a nutrií koncem osmdesátých let byla hlavní příčinou velkého poklesu poptávky a cen na světových trzích. Svůj podíl má i činnost odpůrců nošení kožešin a chovu kožešinových zvířat ve Spojených státech a některých zemích Evropy. Světová produkce norků vzrostla z 20-25 milionů kusů v šedesátých a sedmdesátých letech na 43 milionů v roce 1988. V roce 1993 byla již "pouhých" 19 milionů. Nejvíce kožek norků a lišek se prodává do Asie. Zvýšení cen se dočkalo pouze 7 větších chovů masožravých kožešinových zvířat v ČR a stavy poklesly asi o 3/4. Rychlejší regeneraci budou bránit vysoké ceny krmného masa. Rozvoj čeká i dříve nejvíce rozšířený a dnes nepatrný chov nutrií. Naproti tomu chov činčil zůstane v nejbližších 2 letech v dosavadním rozsahu.

Základní charakteristika

<!--[if !vml]-->Kožešinové zvíře v kleci/13kBHlavním chovaným kožešinovým zvířetem je norek. Z častěji chovaných druhů patří dále k masožravým kožešinovým zvířatům lišky rodu vul-pes, např. liška stříbrná, platinová, pastelová, perlová aj. Dále lišky rodu alopex, lišky polární různých typů, sobol, fretka a psík mývalovitý. Farmově chovaná býložravá kožešinová zvířata reprezentuje nutrie a z dalších se chovají činčily, ondatra a některá speciální plemena ovcí, hlavně ovce karakulská. I králík je kožešinovým zvířetem a jeho kožky se na kožešiny zpracovávají nejčastěji, i když hlavním produktem jeho chovu je maso. To je naopak druhým produktem chovu nutrií. Vzácné kožky se prodávají na aukcích, levnější buď přímo kožešnickým firmám nebo po vyčinění obchodu, popř. jednotlivým zákazníkům.

Ukazatele užitkovosti kožešinových zvířat

Optimální živá hmotnost chovných zvířat je jedním z předpokladů pro dosažení velkých kožek a tím obvykle i vyšší ceny. Proto se do chovu nemají zařazovat samci stříbrných lišek pod 5,8 kg, samice s hmotností méně než 5,2 kg. Samci modrých lišek mají mít nad 5,5 kg a samice 5 kg a více. U mladých nutrií obojího pohlaví se požaduje v 6-7 měsících věku min. živá hmotnost 4-4,5 kg. Při dosud trvajícím nedostatku kožek norků, lišek, ale i nutrií a činčil na trhu, je poměrně dobrý odbyt i suroviny trochu nižší kvality. Se stoupající produkcí nebude zájem o nižší kvalitativní třídy, nebo značně klesne jejich cena.
Dosud jsou u nás v chovech téměř výhradně standardní norci. Jestliže je dnes cenovou špičkou modrý iris a hned za ním safír, tedy norci z modré řady, lze předpokládat, že za 2-4 roky to mohou být norci hnědí a béžoví. Podobně, asi však později, bude ustupovat stříbrná a modrá liška a jejich místa zaujmou jiné typy lišek nebo kříženci lišky stříbrné a polární. Z užitkových vlastností nejvíce ovlivňuje výši zisku plodnost. Avšak kožky mláďat z četnějších vrhů mívají často horší kvalitu, proto jde dnes již také šlechtění kožešinových zvířat cestou animal modelů s využitím selekčních indexů. Za posledních 15 let se tak zvýšila plodnost norků např. v Dánsku cca o 1 mládě na vrh.

Podmínky a systémy chovu

<!--[if !vml]-->
Celoživotní vězení - klec/7,7kB /15,3kB
Hlavní je trvalý a dostatečný zdroj krmného masa. Proto se farmy zřizují co nejblíže těmto místům. Činčily se chovají ve zděných stavbách, které nemusejí být prostorově izolovány od obytných domů. Záleží na konkrétním případě a velikosti farmy. Norci a lišky se chovají poměrně jednotným způsobem, v klecích, norci pod přístřešky nebo bez nich. Farma je dobře ohražena, aby se zvířata uniklá z klecí nedostala mimo. Na farmě je přípravna krmiva, mrazírna, chladírna, místnost pro kožkování a sušárna kožek. Způsoby chovu nutrií jsou značně rozdílné, od chovů v klecích přes ohrady, různé kombinace stájí a výběhů, chov na podestýlce až po polovolný chov. Bazénky s vodou ke koupání se již nepovažují za nezbytné jako dříve. Polygamní chov činčil, nejčastěji 4 samičky a 1 samec, se považuje za nejvýhodnější. Každá samička má samostatnou klec, východ ústí do chodby, kterou se dostává samec do jednotlivých klecí samiček.
Četnost populace ondater se ve volné přírodě Evropy hodně snižuje. Proto je chov v zajetí významný nejen z kožešnického hlediska, ale i pro zachování druhu. V USA a ve Francii se dříve chovaly polovolným způsobem. Obtížně se však udrží ve vymezeném území rybníka nebo potoka i při dobrém ohražení. Proto se nyní častěji přechází na polygamní chov v poměrně velkých klecích s bazénky.

Vývoj stavů v České republice

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Kožešinové žně - usmrcení zvířete/5,8kB /9,6kBBývalé Československo se dostalo s 80 000 norčích kožek koncem osmdesátých let mezi samostatně evidované producenty. Předtím bylo vedeno v dodatku "ostatní". V každém případě to byl značný nárust proti 10 000 v roce 1965. Čechy a Morava také prosluly chovem nutrií. Došlo zde k vyšlechtění několika barevných typů, které se uplatnily i v zahraničí. Téměř 500 000 kožek nutrií ročně znamenalo pro Československo před deseti lety jedno z prvních míst na světě. Vlivem špatného odbytu kožek v několika minulých letech se stavy kožešinových zvířat ve světě i u nás hodně zredukovaly. Díky tomu však přišla nová konjuktura a velký zájem o všechny druhy, především však o norky a lišky.
O současných stavech kožešinových zvířat v ČR není ani zdaleka přesný přehled, protože až do prvních měsíců roku 1994 se chovy stále rušily. V roce 1994 zůstalo pouze 7 velkých farem, kde se chovají norci, lišky nebo norci i lišky.

Výživa a krmení

Norci a lišky se běžně krmí masovou pastou, to je rozemletým masem smíchaným s vařenými šroty, dalšími krmivy a doplňky.
Krmné maso se dělí dle výživné hodnoty na krmiva 1. skupiny (svalovina, játra, ledviny, srdce, slezina,...) a krmiva 2. skupiny (žaludky, předžaludky, plíce, různé odřezky a odpady z porážek skotu). Dále se zkrmují jatečné odpady z drůbeže, krev, drcené kosti, ryby, mléko a mléčná krmiva, vejce, mouky a jemné šroty., extrahované šroty, sušené kvasnice, sušená zelená píce a doplňky specificky účinných látek. Krmivo se uchovává při -18 až -25 stupních Celsia. Krmivo se norkům dává po větší část roku na strop drátěné klece, kojícím samičkám dovnitř klece a liškám nejlépe do překlopných krmítek.
Nejvyšší nároky mají březí samice a kojící samice s mláďaty. Musí mít prvotřídní čerstvá krmiva s potřebným množstvím bílkovin, sacharidů, minerálních látek a vitamínů. Podstatnou část krmné dávky nutrií tvoří objemná krmiva, která nutrie jako hlodavec dobře využije. Základním krmivem v letním období je zelená píce, v zimě okopaniny a seno. Jadrná krmiva jsou nezbytná pro mláďata, chovná zvířata v době rozmnožování a pro nutrie před kožkováním. Doplňují se minerální látky a vitamíny. K ohryzu se dávají větve ovocných nebo některých lesních stromů, nebo keřů. Nákladné je krmení tavrovanými krmnými směsmi. Činčily dostávají převáně kompletní granulované krmné směsi, někdy též směsi s doplňkem sena a malé kousky ovoce nebo zeleniny.

Technologie chovu

Zabitá a stáhnutá zvířata/6,7kB /11,6kB
<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Norci jsou ustájeni v klecích z tzv. bodovaného pletiva. Podlahová plocha klece je 0,29 - 0,32 m2. Klece jsou umístěny pod přístřešky. Obvykle se kolny staví pro 2 řady klecí. Na zadní stěně klece, směrem ke střední manipulační chodbě, je zavěšen budník ze dřeva. Součástí klecí jsou napáječky. (V současné době není v ČR žádný výrobce klecí pro norky. Někteří chovatelé si klece dělají sami.)
Klece pro lišky jsou dřevěné nebo kovové. Na lišku připadá asi 1 - 1,5 m2. Nejvhodnějšími krmítky jsou sklopné kovové žlábky. Dřevěné budníky jsou přístupné otvorem v zadní stěně klece. Pro nutrie se nejčastěji budují zděné bloky ohrad s výběhem kletovaného (?) betonu. Nebo se používají pletivové klece stojící na betonovém výběhu nebo mezistěny ohrad z pletiva. Mají být dvojité, aby se zvířata vzájemně nepoškozovala. Podlahy klecí z pletiva nejsou pro nutrie ideální. Budníky jsou zděné, popř. z jiného materiálu, ne však dřevěné. Podle umístění farmy mohou být nutrie ustájeny i bez budníku, pouze s částečně odděleným výběhem krytým střechou. Klece pro činčily jsou z drátěného pletiva, velké téměř jako pro norky. Pod pletivovou podlahou jsou kovové vysouvací trusníky, které se vystýlají pilinami.

Co bys měl dále vědět

  • Na každé jedno kožešinové zvíře chycené ve volné přírodě připadají dvě chovaná na kožešinových farmách. Největší množství těchto zvířat tvoří norci a polární lišky. Asi 20 milionů zvířat ročně je odchováno a zabito pro svůj kožich. <!--[if !vml]--><!--[endif]-->
  • Norci a lišky jsou drženi v zajetí od začátku tohoto století - téměř 100 let, dobytek 12.000 let.
  • Norci a lišky zůstávají v podstatě divocí a podmínky, ve kterých jsou chováni, by měly brát v úvahu jejich přirozené fyziologické a etologické potřeby. Norci jsou polovodní, samotářští masožravci, kteří žijí v teritóriích, která si hlídají a brání a která jsou přibližně 1-4 km dlouhá. Dávají přednost životu u vody a loví celou řadu živočichů včetně raků, ryb, malých hlodavců a ptáků. Typický biotop polární lišky je tundra a mořské pobřeží. Její teritorium je veliké od 900 do 6000 ha. Lišky žijí v párech nebo ve skupinách jednoho samce a několika samic. Jsou aktivní lovci a byly pozorovány, jak doprovází polární medvědy a pojídají mršiny medvědích úlovků. Není tedy překvapující, že norci a lišky se nemohou vyrovnat s podmínkami na kožešinových farmách. Ačkoliv nakrmeni, napojeni a ustájeni, jsou zbaveni možnosti přirozeného chování, k jakému je nabádá jejich přirozený instinkt. Norci, kteří mají částečně plovací blánu, mají často odepřeno plavat ve vodě. Navíc klece nejsou dostatečně vysoké, aby mohli stát vzpřímeně, něco, co ve volné přírodě dělají neustále. Naprostá prázdnota v jejich životech vede k chronickému stresu, který se projevuje stereotypním chováním a sebemrzačením. Okusují vlastní ocasy, někdy je úplně užvýkají. Výsledkem často bývá kanibalismus a ve velkém množství je zaznamenáváno zabíjení mláďat. <!--[if !vml]--><!--[endif]-->
  • Nejvíce celosvětově rozšířená metoda zabíjení norků je udušení: CO nebo CO2 . Lišky jsou nejčastěji zabíjeny elektrickým proudem. Elektrody napojené na baterii jsou zaraženy do tlamy a vsunuty do konečníku zvířete.
  • V roce 1994 bylo na celém světě pro svůj kožich zabito 22.615.000 norků a 3.159.000 lišek.
  • Nedávné vyšetření odhalilo, že v Rusku jsou zabíjeni mroži, tuleni a šedé velryby na krmení pro kožešinové velkofarmy. Vyšetřovatelé nalezli tyto farmy obklopené kostrami nespočetných mořských savců, sklady plné hnijícího masa z velryb, mrožů a tuleňů. V roce 1994 navštívili vyšetřovatelé WSPA velkofarmu v Rusku, která měla kapacitu 20.000 lišek a 120.000 norků. Zvířata byla krmena kusy tuleních mláďat a v lednici jich bylo 2 500. 4,3kB

Koňské dostihy... ZÁBava ZABíjí...

19. září 2008 v 19:47 Dostih-dráha smrti

DOSTIHOVÝ SPORT

Kůň je velmi inteligentní, přátelské a citlivé zvíře. Přesto byl po staletí jedním z nejubožejších otroků člověka. Milióny koní umíraly ve válkách, byly zneužívány pro práci, sport a zábavu lidí. Ve starověkém Řecku bylo úmyslné štvaní zvířat proti sobě, dostihy a nejrůznější formy zápasů zvířat s gladiátory vítaným zdrojem zábavy. Už tři tisíce let se tedy lidstvo upevňuje v názoru, že zvířata tu jsou nejen k tomu, aby nám zajišťovala obživu, ale také proto, aby nás bavila.
Dostihový sport se stal jednou z nejhorších forem vykořisťování zvířat. Využívání zvířat ve sportu má v dnešní době mnoho zastánců. Na člověka pěstující dostihový sport se často pohlíží jako na milovníka zvířat. Bookmakeři bohatnou z příjmů sázek na zápasech a dostizích. Ve sportu jsou koně zneužíváni především pro dostihy, parkur a klusácké závody. V některých zemích jsou zápasy a sporty se zvířaty považovány za kulturní tradici. Na podobnou národní pýchu zemřely v Čechách desítky koní - staly se obětmi dostihu Velká Pardubická.

VELKÁ PARDUBICKÁ

Historie

Velká Pardubická existuje od roku 1874, kdy vznikla jako prestižní důstojnický dostih. Proto byla dráha již od počátku extrémně náročná a o život na ní dosud přišlo více než 50 koní. Toto číslo ovšem nezahrnuje koně zabité při trénincích, kvalifikačních závodech nebo zvířata utracená později kvůli následkům absolvovaného závodu.
Nejatraktivnějším dostihem Velké Pardubické je hlavní dostih Steeplechase - Cross Country, s nejtěžší překážkou Taxisovým příkopem. Dráha měří 6.900 metrů, koně běží střídavě po trávě, písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný Taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní, mnoho dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potížemi.
Taxis je tvořen živým plotem vysokým 140 cm, za kterým následuje zákeřná 5m dlouhá a 1metr hluboká propast. Na přeskočení Taxisu potřebuje kůň více jak 8 metrů dlouhý skok. Záludnost této a podobných překážek spočívá především v tom, že kůň před skokem neví, že ho za plotem čeká ještě příkop, a to je také důvod častých pádů a zranění. K nebezpečnosti této překážky přispívá také to, že se před hlavním závodem nesmí trénovat. Proti Taxisově příkopu se zvedla vlna odporu hned po prvním ročníku Velké Pardubické. Egon Thurn - Taxis tehdy skok obhajoval slovy: "Jasnosti, vy ani já tuto překážku překonávat nebudete, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali."

Nejen Taxisův příkop

Krutost Velké Pardubické však zdaleka nespočívá jen v Taxisu. Většina zabitých koní totiž umírá na jiných překážkách nebo je uštvána během závodu. 60 - 80% koní dostih vůbec nedokončí, což samo o sobě vypovídá o jeho obtížnosti.
V roce 1993 dokonce dojel z devíti startujících jezdců jen jeden. V roce 1998 z dvaceti pouhých sedm. Podle ve světě všeobecně uznávaných pravidel není možné, aby jezdec po pádu znovu nasedl na koně a dojel do cíle. Něco takového zahraniční steeplechase nepřipouští a každý pád je v řeči pravidel důkazem, že kůň jednoduše na dostih nemá. U nás však toto pravidlo neplatí.
Další odlišností je podklad, na kterém se steeplechase běhají. Nikde na světě nebývá dráha upravována pluhem - naproti tomu v Pardubicích běhají koně po oranici. Ta se původně orala pluhem tažených koňmi a brázda byla hluboká 20 - 30 cm. Později, když se orala traktorem, dosahovala brázda hloubky i přes 40 cm, což zvýšilo celkovou náročnost dostihu, a způsobilo tak extrémní vysílení koní, jehož následkem pak padali i na jink snadných překážkách.
I délka dráhy je v rozporu s normou dostihového sportu - normálně by neměla přesahovat 5.000m. "Musím přiznat, že tradici Velké jsme viděli i v její nebezpečnosti a možná i krutosi." připustil v tisku dokonce i bývalý ředitel Dostihového spolku Jiří Janda.

Změny?

Po protestech domácích i zahraničních ochránců zvířat v letech 1992 - 93 došlo k některým úpravám závodní dráhy, z nichž však většina byla jen kosmetického rázu. Za skutečně prospěšné lze považovat pouze zavlažování dráhy, které zmírňuje nápor na klouby koní a tak i jejich celkovou únavu, správným krokem bylo i snížení brázdy oranice na 10 cm.
Naopak kritickým bodem zůstává Taxisův příkop, kde došlo mj. ke snížení plotu na 140 cm z původních 150 a snížení hloubky příkopu ze 2 metrů na 1 metr. Nicméně Taxis nezabíjí svou hloubkou, ale především svou délkou, a tak se na obtížnosti překážky prakticky nic nezměnilo. Navíc snížení živého plotu může vést k menší odrazové aktivitě, která skok zkrátí. tento argument ostatně vznášeli i někteří žokejové. Při již zmiňovaném 103. ročníku Velké Pardubické spadlo z devíti startujících koní šest právě na Taxisu.
Je zřejmé, že většina úprav slouží k manipulaci s veřejným míněním a až na výjimky zůstává náročnost a nebezpečnost závodu zachována. Koně na Velké Pardubické umírají dál - v roce 1998 měla tragický konec hromadná kolize na překážce Popkovický skok, při které si zlomil nohu sedmiletý hnědák Damion a musel být utracen. Další kůň byl při kolizi težce zraněn.
http://www.fotoobzor.com/storage/200608311716_DSC_0149.jpg

O koních a lidech

Používání koní ve sportu je spojeno s nucením zvířat k nepřirozeným úkonům, často přesahujícím jejich vrozené schopnosti. Kůň je tvor, který odpradávna žil v rovinatých krajinách, kde neměl žádné těžší překážky. Skákat samozřejmě umí, ale v přírodě by se této činnosti věnoval pouze v minimální míře. Kůň tedy není klasickým "skokanem" jako například puma nebo jaguár. Stačí si jen porovnat tělesné proporce koně a jaguára. je to především rozdílná délka těla, pružnost páteře, ale i rozdílná délka a síla končetin, která pro koně znamená vyšší pravděpodobnost zranění, zvlášť při dopadu z výšky.
Stále vyšších výkonů zvířat je dosahováno nejen náročným tréninkem, ale někdy i jinými nepřirozenými metodami, jako jsou doping nebo nepřiměřené fyzické podněty. Jako pobídka k vyvinutí vyšší rychlosti není výjimečné bití a kopání koní do slabin. K vyšším skokům bývají zvířata cvičena tak, že při přeskakování překážky jim je záměrně způsobována bolet, což je nutí při dalším skoku skákat výše. Provádějí se i chirurgické zákroky, jejichž cílem je znecitlivění choulostivých nebo extrémně namáhaných částí těla, zejména kloubů. Při namáhavém intenzivním tréninku se však po určité době klouby v důsledku nepřirozených pohybů opotřebovávají a kůň se stává pro vrchlový sport nepoužitelným.
Obrázek “http://www.vejnar.com/dostihy/dostihy01.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Majitelé stájí, plemenáři a přiznivci dostihového sportu obhajují nezbytnost provozování dostihů argumentací, že koně byli pro vrchlový sport vyšlechtěni. Uvědomme si však, že stejně jako by nám připadaly obludné zásahy do přirozeného výběru partnerů u lidí, je zrůdné a nezodpovědné i genetické šlechtění koní. Místo koní jsou produkování závodníci, u kterých je genetická informace lidským zásahem záměrně pokřivena. Člověk tak zasahuje do genofondu celého druhu. Plemenáři se svými výsledky pyšní před veřejností a dostihový průmysl podporuje další výzkum. V laboratořích se pracuje na objevování stále nových a účinnějších chemických prostředků, které mají za cíl ovlivnit výsledky závodu. Nejrůznější chemické a hormonální přípravky slouží k potlačení únavy, zvýšení výkonnosti nebo celkovému tlumení bolesti. Lidmi tak byl vyšlechtěn druh, jenž by ve volné přírodě neměl šanci přežít a který se tak stal zcela závislým na péči člověka.
Život dostihových koní je naplněn tréninkem a závody, při kterých zvířata často trpí stresem. Zvláště prestižnější dostihy jsou v první řadě velkým byznysem, což se negativně projevuje i v chování jezdců. Na životy koní tak padá stín permanentního rizizka smrti na dostihové dráze nebo utracení v důsledku zranění či úplného vyčerpání.
V souvislosti s Velkou Pardubickou bývá často uváděn argument, že existují steně nebezpečné sporty, například horolezectví nebo kanoistika. Rozdíl je v tom, že u těchto sportů je to člověk, kdo si vybírá, zda riziko podstoupí, zatímco u dostihů se zvíře rozhodnout nemůže. Odpůrcům zneužívání zvířat ve sportu je také předkládán názor, že zvíře samotné si přeje závod. Nikdo samozřejmě nepopírá fakt, že volně žijící zvířata, především mláďata, jsou hravá a soutěživá. Stejně jednoznačná je i instinktivní snaha silných jedinců dominovat ve stádě. Je však rozdíl mezi soutěživým chováním na svobodě a celoživotním vězněním a nuceným tréninkem s cílem dosahování stále vyšších výkonů. Neexistuje zvíře, které by mělo potřebu překonat nejnovější rekord nebo riskovat svůj život pro dosažení většího vzrušení lidí na tribunách či zisku pro svého majitele.
http://www.natureblink.com/animals/dostihy.jpg
Na otázku o etickém přístupu jezdce ke koni odpovídá v jednom z rozhovorů pro tisk přední domácí žokej Josef Váňa upřímně: "Nemám úplně čisté svědomí, už se mi také stalo, že jsem s koněm pokračoval v dostihu, i když jsem věděl, že bych to měl dávno zabalit." I toto doznání vypovídá o tom, jak to ve skutečnosti je s těmi opravdovými milovníky koní, kterými podle obecně rozšířeného názoru jsou jezdci, majitelé stájí a další lidé, kteří se okolo koní pohybují.
Dostihy jsou především velkým byznysem - majitelé nejlepších koní vydělávají ohromné částky, bookmakeři si nacpávají peněženky ze sázek, města vydělávají na pořádání dostihů velké sumy z daní a turistického ruchu. A žokejové jsou někdy schopni dovláčet do cíle zraněného koně doslova za každou cenu. V živé paměti je příklad 102. ročníku Velké Pardubické, kdy se na Havlově skoku zranil kůň Gemer, kterého ale jezdec s vidinou finanční prémie a pátého místa zchromlého a úpně vysíleného násilím dohnal do cíle. Dav "milovníků koní" na tribunách tomuto sadistickému představení nadšeně aplaudoval.
http://img.aktualne.centrum.cz/13/60/136048-dostihy.jpg
Pohled na jezdce štkajícího nad mrtvým koněm bývá vydáván za příklad opravdové, čisté a nezištné lásky ke zvířeti. Nad čím to ale jezdec slzí? Nad rozplynutou vidinou vítězství? Nad zmařenou snahou a úsilím? Na dztrátou času? Nad majetkem? To nemusí, kůň byl přece vysoce pojištěn. Nad kamarádem? Toho ale přece nevystavujeme svévolně a zbytečně smrtelnému nebezpečí. Jediným rozumným důvodem k slzám může být jeho špatné svědomí. To však proudem slz umýt nelze.
Ať již se jedná o dostihy, psí závody, medvědí či kohoutí zápasy, koridu nebo rodeo, pointa je vždy stejná: na jedné straně zvířata štvaná k maximálním výkonům, ponížená, riskující, trpící, přicházející o život a na druhé straně člověk, který se baví "sportuje" a vydělává peníze. Lidská společnost připravila koně o volnou přírodu, zotročila je a způsobila jejich závislost na člověku. Je povinností lidí přestat je vystavovat dalšímu zneužívání a nebezpečí jen pro svou zábavu a zisk.
NEHODY PŘI VELKÉ PARDUBICKÉ
Rok
Kůň
Místo nehody
Příčina zranění
1874
Strizzel
bulfinš, po doskoku
zlomení vazu, pád na hlavu
1878
Trouville
zeď, při pádu
zlomení kříže
1893
Courage
drop, při doskoku
zlomení nohy ve spěnce
1896
Walter
dvojskok
po doskoku těžké zranění
1899
Victor
cílová rovina
úplné vyčerpání a chrlení krve
1901
Senator II
hadí příkop, doskok
zlomení lopatky
1912
Kulík
popkovický skok
pád na hlavu, zranění páteře
1913
Stamford
zahrádka, doskok
zranění páteře
1921
Magyar leány
malý vodní příkop
doskok, zlomení zadní končetiny
1922
Leffers II
po dosažení cíle
úplné vyčerpání a zchvácení
1927
Eba
otevřený příkop
poranění páteře při doskoku
Al right II
šlápnutí do prohlubně
zlomení nohy ve spěnce
Landgraf II
popkovický oblouk
úplné ochromnutí
Doyen
Taxisův příkop
krátký doskok, zlomení vazu
1933
Regalon
hadí příkop, doskok
zlomení vazu po pádu
1950
Rival
malý vodní příkop
doskok, zlomení zadní končetiny
Gejša
dvojbradlí
zlomení žeber, poranění plic
1956
Brouk
Taxisův příkop
rozdrcení bederních obratlů
1960
Pastela
malá zahrádka
zlomení vazi při doskoku
Viza
Taxisův příkop
zlomení pravé přední končetiny
1962
Cheder
proutěná překážka
zlomení končetiny
Kolar
Taxisův příkop
proražení lebeční kosti v doskoku
1964
Div
Taxisův příkop
těžké zranění končetiny
1967
Zamyslel
Taxisův příkop
zlomení krčních obratlů při doskoku
Rubel
proutěná překážka
přetržení levého spěnkového kloubu a šlachy ohybače
1969
Vaga
Taxisův příkop a popkovický skok
ztržení křížové kosti a ulomení sedacího hrbolu
Japan
Havlův skok
krátký doskok, zlomení druhého krčního obratle
Blankyt
Taxisův příkop
silně naštíplá kopytní kost po pádu
1970
Liban
Taxisův příkop
krátký doskok po příkopu, utracen v nemocnici
Bilet
Taxisův příkop a malý anglický skok
krátký doskok, zlomení bederních obratlů
1971
Kostrava
Taxisův příkop
krátký doskok na hlavu, zlomení krčních obratlů
Ria
Taxisův příkop
zlomení žeber při doskoku (až po dostihu, doběhla 10)
1973
Metas
seskok
zlomení křížové kosti při doskoku
1975
Sandra II
Taxisův příkop
krátký skok, zlomení krčního obratle
1977
Úskok
Taxisův příkop
krátký skok, zlomení krčního obratle
1981
Lancaster
přírodní plot s překážkou
zlomení spěnkové kosti při doskoku
1982
Pahang
Irská lavice
skok na přední šikmý svah a zranění bederních obratů, utržení křížové kosti
1983
Klotild
proutěná překážka
luxace spěnkového a kopytního kloubu
1984
Futbol
Taxisův příkop
těžké zranění krčních obratlů při doskoku
Emanuel
Taxisův příkop
fraktura hlezenního kloubu a zlomení hlezenní kosti
Kapellan
Taxisův příkop
zlomení pravé zadní končetiny, úplné vyčerpání po doběhu
1985
Santos
úplné vyčerpání
1986
Lozorno
Taxisův příkop
zlomení krčních obratlů při doskoku
1989
Gajsan
Taxisův příkop
zlomení krčních obratlů
Caribo
Malý vodní příkop
fraktura 1.ram. kosti
Torfha
Taxisův příkop
fraktura prvního krčního obratlu a zlomení křížové kosti
1990
Formát
Taxisův příkop
1991
Pauza
Taxisův příkop
zlomený vaz
1992
Mallente
1995
Glawotte
vyčerpání
Kazan
1996
Pamep Galaxy
Taxisův příkop
1998
Damion
Popkovický skok
1999
Celestano
prodloužený Taxisův příkop
zlomení nohy a zastřelen
http://new.psi-kocky.cz/files/images/312993.preview.jpg

Skryté utrpení v cirkusech...

19. září 2008 v 19:45 Strach,bolest,utrpení,vynucená poslušnost =CIRKUS

CIRKUSY

Cirkusová zvířata jsou zbavená všeho, co dělá život životem! Pro žádného návštěvníka cirkusu by pochopitelně nebylo nijak příjemné připustit si myšlenku, že ohromující a barevná podívaná v cirkusu zastírá fakt, že všechna zvířata v cirkusu jsou nedobrovolní zajatci, kteří v zájmu vlastního přežití pouze mechanicky opakují naučený výstup.
Každý tvor je zrozen jako svobodná bytost. Stejně jako lidem, ani zvířatům nestačí ke spokojenosti pouhý dostatek potravy. Všechny živé organismy se po tisíce a milióny let přizpůsobovaly svému životnímu prostředí, a proto jejich násilné věznění nemůže být nic jiného než celoživotní stres a utrpení. Zvířata v cirkusech jsou navíc nucena k nepřirozeným výkonům, často velmi brutálními metodami. Majitelé cirkusů se zvířaty a cvičitelé pochopitelně popírají užívání jakýchkoliv surových metod.

Drezůra

Vábením a lákáním na potravu nelze přimět například medvěda k tomu, aby jezdil na motorce. Nejde-li to po dobrém, předcházejí podobným, zdánlivě obdivuhodným nebo zábavným kouskům celé měsíce drezůry.
Drezůra je nucení zvířete k nepřirozeným úkonům, které mnohdy překračují jeho síly a schopnosti. Vyjímkou při ní není používání takových pomůcek, jako jsou vidle, biče, bodce, elektrické obušky, plameny pochodní, obojky s hřeby do vnitř; nebo praktik jako bití a trápení hladem nebo žízní. Cvičitelé neváhají použít jakoukoliv metodu, jenom aby se dostavil výsledek... Časté je i ovládání zvířat pomocí drog a sedativ. Zvířata jsou pak malátnější a snáze manipulovatelná. Kvůli snížení rizika pro krotitele jsou šelmám mnohdy vybíjeny zuby a stříhány drápy. Celé číslo, které je pak publiku předváděno znamená pro zvíře soubor vynucených, nepříjemných, a nepřirozených pohybů. To vede k degradaci zvířete, a ve spojení s drezůrou trpí zvířata neustále strachem.
Zde je několik příkladů "etické" drezůry:
Medvědi - oblíbené panáčkování a tancování se vynucuje přikládáním rozpálených destiček na chodidla medvědů!
Opice - často publikum tleská různě oblečeným opičkám, které musejí často dělat nesmyslné kousky. Potlesk a hluk je pro opice stresující.
Tygři - není třeba si představovat metody, kterými se tyto šelmy, které se bojí ohně donucují proskakovat skrze hořící kruh.
Sloni - dělají nebezpečné stojky, všichni známe kulaté podstavce, které se používají proto, protože strach z pádu nebo zranění brání se slonům hnout z místa. Téměř v každém cirkusu je možné vidět na tělech slonů dvě výrazné skvrny, kterými se označují citlivá místa sloního těla, do kterých se zabodávají "sloní háky" - brutální nástroj, kterým cvičitel ovládá slona. Sloní kůže je přitom velmi citlivá na jakýkoliv - i lehký dotyk!

Násilí a strach...

O nedobrovolnosti vykonávání požadovaných úkonů svědčí biče, náhubky, klece a řetězy. Drezér například zná, nebo má označená místa na tělech zvířat, kde jsou jejich zvláště citlivé zóny. Úderem, nebo bodnutím do těchto míst je zvíře nuceno a ovládáno. Krotitel neustále zvířeti demonstruje svoji fyzickou a psychickou převahu a způsobuje mu tak stres. Stresovaná adeprimovaná zvířata, která neznají více než klec a drezůru, trpí duševními poruchami. Zejména u slonů a medvědů můžeme pozorovat nejrůznější typy zoochóz - mentálních postižení zvířat. Ty se projevují buď naprostou apatií, přešlapováním, nebo kýváním hlavou, ale také náhlou agresivitou, která může být nebezpečná i pro diváky, zejména pro důvěřivé děti. To především proto, že pro snažší manipulaci jsou zvířata držena maximálně bez možnosti pohybu a navíc pod neustálým psychickým tlakem. Tím, že se pak zvíře ocitne v prostornější manéži, projeví se jeho touha po svobodném pohybu a může dojít (a již mnohokrát došlo, zejména u slonů a medvědů) k nezvládnutelnému výbuchu agresivity zvířete. Rovněž hlasitá hudba, ostrá světla, pachy a potlesk publika zvyšuje u plachých zvířat pocity úzkosti a ohrožení.

Řetězy a klec...

Většinu života tráví zvířata v těsných klecích, čímž jsou omezeny jejich instiktivní potřeby, jako běhání, šplhání, hrabání, lov a podobně. Například tygr, oblíbená cirkusová šelma, má v přírodě své teritorium okolo 70km2 a během svého života přejde vzdálenost 2.000 km. V cirkuse má k dispozici klec o velikosti osmi až deseti metrů čtverečních, přičemž někdy se v takové kleci tísní zvířat i více. Slon, žijící v přírodě, ujde denně vzdálenost dvou mil, zatímco v cirkuse tráví většinu svého života připoután na řetězech, kolébající se ze strany na stranu. Většina zvířat je úmístěna v naprosto nevyhovujících prostorách, zvířata jsou vystavena hluku, průvanu, vlhku, slunci, nebo naopak přímému mrazu bez možnosti vyhledat přirozený úkryt. Jedinými okamžiky pro opuštění klece jsou chvíle drezůzy, nebo vystoupení v manéži.
K nejhoším chvílím jednotvárného života cirkusového zvířete patří transporty. Cirkus objede během jedné sezóny desítky měst; delší vzdálenosti absolvují zvířata v transportních vagónech. Bez ohledu na jejich únavu, zdravotní stav nebo na počasí jsou převážena stovky kilometrů natěsnána v klecích a maringotkách. Zvířata spotřebují velké množství vody a potravy, což je problém zejména u cirkusů s velkým počtem zvířat. Napájení a krmení stojí mnoho peněz i času, proto jsou zvířata během transportu napájena jen zřídka, což pro ně opět znamená vystupňování celkového vyčerpání a strádání.
Původ exotických zvířat držených v cirkuse bývá často nejasný. Bývají pořizována i na černém trhu a během života se tak opakovaně stávají předmětem nezákonného obchodu. Zvířata stará, nepoddajná, přebytečná,nebo jinak nepoužitelná končí v lepším případě v zoologických zahradách, v horším v laboratořích, kde se stávají obětmi pokusů.
Po rozpadu státního podniku Československé cirkusy a varieté (cirkusy Praga, Evropa a Humberto) zastavilo Ministerstvo kultury jakékoliv dotace pro tento druh zábavy. Rozpadem podniku pak vzniklo několik desítek cirkusů a samostatných varietních aktivit. Mezi nimi vládne v současné době velká rivalita a boj o diváka zabíhá mnohdy až do nezákonných praktik. I přesto je cirkusáctví stále více považováno za podřadný druh zábavy.

Pro zvířata cirkus zábavný není!

Lidé navštěvují cirkusy většinou kvůli dětem. To, co však děti vidí jsou zotročená a ponížená zvířata. Představení pak v dětech nutně vyvolává pocit nadřazenosti a panovačnosti nad přírodou. Nevychovávejme svoje děti k násilí a povýšenosti. Návštěva loutkového divadla nebo hudebního vystoupení obohatí děti mnohem více. Existuje i celá řada dalších kulturních aktivit, včetně cirkusů bez zvířat, kde je program postaven na odvaze a dovednostech akrobatů, žonglérů, kouzelníků a klaunů.

Závěr

Nepodporujte svými penězi cirkusy se zvířaty, nepomáhejte k obohacování lidem, kteří staví svou živnost ma zneužívání zvířat. Žádejte osvobození zvířat z cirkusů a varieté a volejte k odpovědnosti splečnost, která zvířata o svobodu připravila, aby jim ji buď znovu navrátila a nebo zvířatům zajistila klidné dožití, nejsou-li návratu do volné přírody schopna.

Ceny za nejčastěji prováděné biologické testy a Ceny nejpoužívanějších laboratorních zvířat

19. září 2008 v 19:44 Laboratoř

CENY ZA NEJČASTĚJI PROVÁDĚNÉ BIOLOGICKÉ TESTY

Ceníky Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii a.s. Praha, pobočky Konárovice a Pardubice - Rosice. Ceníky jsou z roku 1994.
Obrázek “http://mouse.ncifcrf.gov/images/MR-Mice-web.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Ceny za nejčastěji prováděné biologické kontroly a testy
Název testu
Cena
1. Test pyrogenity na třech králících
795
2. Test pyrogenity na pěti králících
1160
3. Oční dráždivost na třech králících
990
4. Dermální dráždivost na šesti králících
1810
5. Dermální dráždivost na třech králících
990
6. Test biologické účinnosti a protrahované složky insulinu
7900
7. Vaginální, rektální nebo intramuskulární dráždivost
1350
8. Akutní oční dráždivost - králík
5100
9. Akutní dermální dráždivost - králík
5600
http://www.penguin.cz/~letty/zverokruh/obr/kralik.jpg
Poznámky: Test č. 1, 2, 4, 6 - ČSL 4; Test č. 3, 5, 7 - PN, Test č. 9 - OECD 404; Test č. 8 - OECD 405. Po dohodě provádí tento výzkumný ústav i studie na primátech druhu makak rhesus (Macaca mulatta) - například toxikologické studie, hemodynamika, farmakologické studie, etologie aj. Ceny testů jsou v Kč a bez 5% DPH. Nabídkový list tohoto ústavu též upozorňuje, že laboratorní zvířata dodána z vlastních chovů jsou velice kvalitní a za velmi atraktivní ceny.

CENY NEJPOUŽÍVANĚJŠÍCH LABORATORNÍCH ZVÍŘAT

Obrázek “http://2plus2is4.files.wordpress.com/2006/08/beagle-puppy.JPG” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Ceny nejpoužívaných zvířat v laboratořích v ČR
Druh, kmen, kategorie
Věk, váha
Cena
Myši NMRI monit.
do 16g
16,90
Myši NMRI monit.
16 - 25g
23,70
Myši NMRI monit.
nad 25g + chovné
30,60
Myši NMRI monit.
březí
61,20
Myši NMRI SPF
do 16g
29,00
Myši NMRI SPF
16 - 25g
35,10
Myši NMRI SPF
nad 25g + chovné
47,90
Myši NMRI SPF
březí
95,80
Potkani Wistar H. monit.
do 70g
32,00
Potkani Wistar H. monit.
70 - 150g
46,50
Potkani Wistar H. monit.
150 - 180g
61,80
Potkani Wistar H. monit.
nad 180 + chovní
74,20
Potkani Wistar H. monit.
březí
147,40
Potkani Wistar H. SPF
do 70g
48,70
Potkani Wistar H. SPF
70 - 150g
84,50
Potkani Wistar H. SPF
150 - 180g
98,30
Potkani Wistar H. SPF
nad 180 + chovní
117
Potkani Wistar H. SPF
březí
233,80
Morčata
do 250
77,60
Morčata
250 - 350g
89,90
Morčata
nad 350g
106,30
Křečci syrští
do 60g
39,20
Křečci syrští
60 - 80g
45,50
Křečci syrští
nad 80g
59,80
Králíci (stříbřitě černí malí)
za 1kg živé váhy
79,00
Králíci (ostatní plemena)
za 1kg živé váhy
62,00
Psi Beagle
3 - 6 měsíců
2250
Psi Beagle
6 - 9 měsíců
3500
Psi Beagle
9 - 12 měsíců
4700
Psi Beagle
nad 1 rok
5400
Opice makak rhesus
do 1,5 roku
6900
Opice makak rhesus
nad 1,5 roku
9900
http://www.zdar.vet.cz/Ordinacni%20doba/morce.jpg
Poznámky: Zkratka monit. znamená monitorovaná zvířata. Tato zvířata se složením mikroflóry příliš neliší od zvířat SPF. Cena je uvedena v Kč a bez 5% DPH.

ZABÍT, UVAŘIT, SNÍST

19. září 2008 v 19:38 Jatka
Britská televizní show o mase
Speciální televizní program na stanici BBC by měl zmapovat celou cestu zvířete z farmy až na stůl strávníků.


Od 5. do 7. března uvedla britská televizní stanice BBC po tři večery za sebou speciální show s názvem: "Kill it, Cook it, eat it" (Zabít, uvařit, sníst). V každém ze tří vysílání byl zmapován život a cesta jednoho zvířete ze stáje až na talíř. Na jatkách byl přítomen tým sestavený z vegetariánů a konzumentů masa, kteří se celého procesu účastnili a pečlivě sledovali celý jeho průběh.
Následně budou moci diváci sledovat práci řezníka, který jatečný trup rozbourá a bude vysvětlovat, jak se který kus masa označuje. Poté kuchař připraví z masa menu, k jehož degustaci budou diváci přizváni. Hlavním posláním pořadu je podle britského odborného časopisu Farmers Weekly zmapovat odpověď na otázku, zda je možné změnit stravovací návyky spotřebitelů poté, co se budou moci osobně zúčastnit celého porážkového procesu a následného opracování jatečného trupu zvířat.

Cesta na smrt + Týrání koníků

19. září 2008 v 19:37 Jatka
CESTA NA SMRT
Obrazek
Koně jdou na jatka
Polsko je největším vývozcem koní na maso. 90% z nich putuje do Itálie zbytek do Francie a Belgie.
Každým rokem je z Polska do převezeno na jatka přes 30 000 koní. Koně cestují v hrozných podmínkách až 5 dní a pauzy na odpočinek jsou buďto naprosto ignorovány nebo nejsou dodržovány v pravidelných intervalech.
Jde jen o maso
Zvířata celou cestu nedostávají jíst ani pít a řidičům je přísně zakázáno je krmit.A proč? Protože italští konzumenti chtějí "nenasáklé maso!" Vědecké důkazy dokázaly, že pro zdravého koně je transport při zajištění dobrých podmínek velkou obtíží a to jen při 24 h. Co potom tedy je 5 dní mučení??????? Koně jsou navíc většinou staří nebo nemocní a podmínky rozhodně nejsou optimální. Nejčastější nemoci mezi koňmi jsou zápal plic, plicní infekce, salmonela, žaludeční vředy a zvýšená činnost srdce. Mnoho koní cestou ztratí rovnováhu a spadnou-potom jsou ušlapáni ostatními koňmi. Zkolabovaní koně jsou z kamionu vytažení až na konci cesty či jsou donuceni vstát. To zahrnuje kopání, bití či použití elektřiny. Na jatkách je s koňmi opět brutálně zacházeno. Není prováděno omráčení nebo je prováděno neprofesionálně. Někdy jsou koně poráženi před očima jiných koní, čím je porušován polský zákon.
Cesta
Již na česko-polských hranicích jsou koně unavení a ve stresu. To je ale ještě čeká dlouhá cesta přes Slovensko, Maďarsko a Slovinsko. Tato dlouhá cesta je ve snaze vyhnout se rakouským hranicím, kde jsou prováděny přísné kontroly.
Odkud koně pocházejí??
Většina těchto koní je prodávána zemědělci pro které přestali být lukrativní-sešli stářím nebo nemocí. Jen malá část koní je chována pro tento účel.
Proč??
Italští konzumenti požadují čerstvé koňské maso. Polští koně jsou relativně levní a polské zákony není těžké obejít. Jen v Polsku se díky obchodu s koňským masem snížil počet koní z milionu na 500 000.
Zákon
Při dodržování Polských zákonů by mohl být tento transport okamžitě zastaven. To potvrzuje i nejvyšší kontrolní úřad Polska, který i přiznává, že potvrzení o způsobilosti koní k přepravě jsou často falšovány a při transportech dochází k porušování práv zvířat. Polská vláda však tyto transporty nezakáže, protože jsou velkým příjmem do státní pokladny.
Dělá se s tím něco??
Samozřejmě jsou lidé, kterým není takové zacházení se zvířaty lhostejné. Pořádají se různé pochody a demonstrace. Ty se většinou konají na polských hranicích.
A kolik už je nasbíraných podpisů??
České petice .................................................................. 9500 podpisů
Polské petice .................................................................. 6500 podpisů
PROSÍM jděte na stránku www.svobodazvirat.cz , přečtěte si její obsah a šiřte to dál!!

Týrání koníků

...je bezesporu věcí, která nenechá klidným jediného z nás, o "koňařích srdcem i duší" ani nemluvě... O jeho existenci se v poslední době můžeme dočíst nejen v tiskových médiích, ale setkáváme se s ním spolu s krutými záběry i v televizních zpravodajstvích. Tak tomu bylo například i s dlouho řešeným případem z Horního Podluží. Toto vše, bohužel, znamená, že případů nedostatečné péče o koně roste přímo úměrně se snahou na jejich chovu či poskytování rekreačních a výukových služeb na koňském hřbetě snadno a hlavně rychle zbohatnout, a to bez ohledu na koně, kteří zde vykonávají pouze funkci výdělečného nástroje.
Je však nutno říci, že ne všechny pokusy upozornit na týraná zvířata jsou díky svému neprofesionálnímu zveřejnění nebo špatnému postupu ohlášení vždy řešeny kompetentními úřady.
Proto pro ty, které nenechá tento problém klidnými, uvádíme na dalších stránkách plné znění Zákona na ochranu zvířat proti týrání a seznam Okresních veterinárních správ, ve kterých působí inspektoři určení ke kontrole ohlášených porušení uvedeného zákona. Na tyto uvedené kontakty se mohou obracet lidé, kterým osud týraných zvířat není lhostejný.

Dávají nám obživu a přitom nám nestojí ani za důstojnou smrt...!?

19. září 2008 v 19:36 Jatka
JATKA. Je to téma, o kterém lidé neradi slyší. Ovšem je to realita, a i když před ní mnoho lidí zavře oči, nemůžou svědomitě říct že jsou bez viny. Odmítnutí masa je sílou charakteru, přiznáním vlastního chybování a chutí něco změnit.
Takže zpátky k faktům. Článek jsem napsala sama s pomocí údajů Ochránců hospodářských zvířat, kterým moc díky za snahu a samozřejmě doporučuji www.ohz.cz.
Každoročně jako potrava lidem zemře několik milionů dobytka a prasat a biliony kuřat. Zvířata jsou, pod velkým časovým tlakem, zabíjena na běžících pásech. Týrání zvířat je na jatkách téměř tradicí. Zákon na ochranu zvířat, který zakazuje jejich zbytečné trápení, se v praxi ukazuje jako neúčinný.
http://www.differentlife.cz/veget18.jpg
ZABÍJENÍ PRASAT
Každou půl minutu zemře jedno prase (viz níž). Stovky prasat se válí na podlaze a pozorují zabíjení ostatních, čekajíc na vlastní smrt. Mnoho z nich je transportem tak vyčerpáno, že zemřou ještě než se dostanou k řezníkovi. Velmi mnoho jich má také nešetrným zacházením při transportu zlomené nohy, takže jen v bolestech nehybně leží. Bohužel se tu setkáme s takovou nelidskostí, když pracovníci jatek nehybná zvířata kopou do obličeje.
Protože jsou zvířata mimořádně stresovaná zápachem krve, hlukem strojů, a protože jsou prasata velmi inteligentní tvorové a ví že je čeká smrt, snaží se často utíkat či se vzpírají. Proto jim řezníci opět uštědřují kopance či rány holemi, aby zvířata mohla být dopravena až na místo popravy.
http://www.cestyplzenskehokraje.cz/new/zpravodajstvi/images/13510-full.jpg
Po zavěšení na běžící pás je prasatům podříznut krk a pak následuje spařovací lázeň. Tělo se má namočit do vřící vody aby se zbavilo chlupů a kousků kůže. Nejsmutnější je, že nedbalým přístupem řezníků je mnoho prasat stále živých, když jsou, zavěšeni za jednu nohu a s podřezaným krkem, ponořeni do vařící vody.
ZPŮSOBY UMRTVENÍ
Umrtvení elektrickými kleštěmi
"Prasata se nejdříve omračují elektrickým výbojem. Na jatkách se k tomu používají speciální kleště. Ty se přiloží ke krku. Když elektrický výboj projde jeho tělem, zvíře zůstane ve strnulém stavu.
Takto zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Zvíře umírá tak, že vykrvácí." Ostatní prasata toto vše vidí. Podle výzkumů víme, že CHÁPOU, co se děje a co je čeká. Jejich strach je vidět. Často zpanikaří a opět musí přijít na řadu kopance a rány holí.
Protože se umrtvování děje ve velkém spěchu a časové tísni, jsou občas kleště přiloženy na tělo prasete příliš krátce nebo na špatné místo. Zvířata potom, když jsou zavěšena za nohy, krkem dolů, se probírají s hlubokými řeznými ranami v krku, škubají sebou a křičí bolestí.

Vysoké napětí
Dnes už existují i plně automatizovaná omračovací zařízení. Ty jsou však velmi drahé a na jatkách vzácné. Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtvena přidržením jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů. Takto automatizovaný provoz je schopen umrtvit 700 prasat za hodinu. Ovšem při takové automatizaci často nastávají poruchy, takže se stává, že občas selže napětí či se prase nedostane pod elektrický výboj. Na konci běžícího pásu je pak pověšeno za nohu při plném vědomí.
Podřezávání
"Snaha o to, usmrtit co nejvíce zvířat v co nejmenším čase."
Podřezávání zvířat zůstává na každých jatkách ruční prací a záleží pouze na zručnosti a svědomitostí řezníků. Ovšem čas jsou peníze.
OHZ se ptali řezníka, zda se někdy ve spěchu zapomene podříznout prase. "Ano, někdy se to stává", odpovídá řezník. Pokud se toto stane zvířeti, potom se zaživa utopí ve spařovací lázni.

vejce...kuřátko...jatka, bolest, strach, krev, smrt...oběd

19. září 2008 v 19:35 Jatka

Osud kuřat na jatkách

Denně musí bít zabito miliony kuřat.
Nákladní auto veze 6000 kuřat, po deseti v plastikových přepravkách.
Tato zvířata jsou, ač se to nezdá, velmi inteligentní, ovšem posledních 15 měsíců žila v těsných prostorách velkochovů. Jenom při nakládání na nákladní auto viděla slunce. Poprvé a naposledy v životě. Když nákladní auto dorazí, trvá nejvýše hodinu, než je těchto 6000 kuřat po smrti. Přesto za tuto hodinu zažijou velké utrpení. Jatkáři s malými kuřaty nemají slitování. Kopou, házejí s nimi. Zvířata panicky přebíhají z jedné strany přepravního boxu na druhou. Některé křídlo či nožka se zláme. Toto však u kuřat, určených na polévku nehraje žádnou roli. Posléze jsou kuřata zavěšena za nožky na držadla krky dolů.
Nejdříve jsou kuřata omráčena - hlavičky jsou ponořeny do vody, kde je elektrický proud. Některá kuřata jsou však malá, tudíž do vody nedosáhnou, anebo se jí vyhnou a jsou při plném vědomí. Dále kuřata čekají elektrické nože, které podříznou krčky. Potom přichází na řadu rotující nože, které oddělí krk od těla. Na některých jatkách to funguje tak, že hlavy od těla doslova utrhnou řezníci, vlastníma rukama. Kuřata umírají, stejně jako všechna ostatní užitková zvířata, vykrvácením. Při zabíjení několika tisíc kuřat denně je pravidlem, že některá zůstanou při dalším zpracování živá.


Zabíjení na běžícím páse..schh ne

19. září 2008 v 19:35 Jatka
JATKA - ZABÍJENÍ NA BĚŽÍCÍM PÁSE
Každoročně lidé sní několik milionů tun hovězího a vepřového masa, tisíce tun kuřat. Toto je obrovská kopa masa. 20 milionů prasat, 2 miliony kusů hovězího dobytka a 300 tisíc telat musí každý rok zemřít. Zvířata se zabíjí pod velkým časovým tlakem, nepočítá se počet zabitých zvířat za hodinu, nýbrž počet zabití za hodinu. Zabíjení jako na běžícím páse. Týrání zvířat je v jatkách na denním pořádku. Zákon na ochranu zvířat, který zakazuje jejich zbytečné trápení, se v praxi ukazuje jako neúčinný.
Zabíjení prasat
Zabíjení prasat
Ráno, šest hodin na jatkách: Sotva hodinu se zabíjí. 120 prasat doposud, každých třicet sekund zemře jedno prase. Něco okolo čtyř set prasat sedí nebo leží na podlaze a čeká na smrt. Některá těžce dýchají, jiná leží vyčerpáním. Některá pojdou ještě dříve, než se dostanou řezníkům pod ruku. Nic neobyčejného. Statisíce prasat jsou chována v tmavých chlévech a po třech měsících jsou transportována za velkého stresu na jatka, takže není se čemu divit, když jim selže srdce.
Prasata přichází jednotlivě anebo skupinově. Protože jsou mimořádně stresovaná zápachem krve, hlukem strojů, snaží se často utíkat, či se vzpírají. Proto jim řezníci uštědřují kopance, či rány holemi, aby zvířata mohla být dopravena až na místo popravy.
Umrtvování elektrickými kleštěmi
Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70–90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30–40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled.
Prasata se nejdříve umrtvují elektrickým výbojem. Na jatkách se k tomu používajíspeciální kleště. Tyto kleště se pokládají na krk prasat. Když elektrický výboj projde jeho tělem, zvíře zůstane ve strnulém stavu.
Takto zvíře zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Zvíře umírá tak, že vykrvácí. Ostatní prasata toto vše vidí. Můžeme se jen dohadovat, zda chápou, co se děje, jedno je však jisté. Jejich strach je vidět. Zvířata často zpanikaří a opět musí přijít na řadu kopance a rány holí. Protože se umrtvování děje ve velkém spěchu a časové tísni, jsou občas kleště přiloženy na tělo prasete příliš krátce, či na špatné místo. Zvířata potom, když jsou zavěšena za nohy, krkem dolů, se probírají s hlubokými řeznými ranami v krku, škubají sebou a křičí bolestí.
Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70-90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30-40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled.
Vysoké elektrické napětí: 700 prasat za hodinu
Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtveny pomocí přidržení jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů.
Trend racionalizace vedl již v 70 letech k vývoji plně automatizovaných omračovacích zařízení. Tyto jsou však velmi drahé a velmi vzácné. Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtveny pomocí přidržení jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů.
Takto automatizovaný provoz je schopen umrtvit 700 prasat za hodinu. Ovšem často nastávají poruchy při takové automatizaci, takže se stává, že občas selže napětí, či se prase jednoduše nedostane pod elektrický výboj. Na konci běžícího pásu je pak pověšeno za nohu při plném vědomí.
Udušení v plynové komoře
Tuto proceduru praktikuje pouze málo jatek. Při této metodě jsou zvířata vystavena účinkům CO2 plynu. Někteří kritikové této metody poukazují na velké utrpení zvířat při dušení.
Podřezávání je ruční práce
Snaha o to, usmrtit co nejvíce zvířat v co nejmenším čase není nové. Již v roce1870 bylo poprvé pověšeno prase za nohy na běžící pás, aby mohlo být podřezáno a vykucháno. Toto se stalo ve státě Cincinnati/USA, kdy byl běžící pás poprvé použit.
Na rozdíl od umrtvení se ještě nepřišlo na to, jak zautomatizovat zabíjení. Podřezávání zvířat zůstává na každých jatkách ruční prací a je záleží pouze na zručnosti a svědomitostí řezníků. Dle zákona zde nesmí řezníci tuto práci vykonávat stále. Čas jsou peníze. Zkuste se zeptat řezníka na jatkách na toto: "Myslíte, že zvíře nic necítí?". Ukazuje na prase, kterému právě uříznul nohy a lakonicky odvětí: "Svině ještě něco cítí, musím pokračovat..." a řeže dále.
Ptali jsme se, zda-li se někdy ve spěchu zapomene podříznout prase. "Ano, někdy se to stává", odpovídá řezník. Pokud se toto stane zvířeti, potom se zaživa utopí ve spařovací lázni. Od 5 do 9 je toto typický obrázek z jatek. 500 prasat již visí v chladící místnosti. Muži od krve mají přestávku na svačinu. Sedí ve své šatně, od krve, a svačí své obložené chleby. Maji 20 minut přestávku. Po této následuje další zabíjení. Jako další přichází na řadu hovězí dobytek a telata.
Po prasatech: hovězí dobytek a telataZvíře je posléze zavěšeno, stejně jako prase, hlavou dolů a umírá vykrvácením.
Zvířata přichází na jatka často na pokraji svých sil a vysílená po dlouhé cestě. Mají za sebou dlouhou cestu, plnou utrpení. Jatka často nakupují zvířata ze vzdálených míst, aby zaplnila svoji kapacitu. Z nákladního auta se žene dobytek skrze vykládací rampu na jatka. Jedna kráva vychází na rampu a nešťastně si poraní nohu. Je omráčena a pomocí zdvižného vozíku odvezena na jatka.
Po vyložení jsou zvířata naháněna na jatka. Ty se vzpírají, proto jsou jim uštědřovány rány do obzvláště citlivých míst, jako jsou oči, či nos. Potom jsou zvířata nahnána to tzv. omračovacích boxů. Nahoře stojí pracovníci, kteří zvířata omračují pomocí speciálních nástrojů.
Zvířata se umrtvují vstřelením kovového kolíku do mozku. Je jasné že pracovníci musí mířit velice přesně, protože zvíře má na vrcholu své hlavy slabší lebku. Pokud je toto provedeno precizně, je tento způsob akceptovatelný, ovšem není zcela bez utrpení.
Zvíře je posléze zavěšeno, stejně jako prase, hlavou dolů a umírá vykrvácením. Pokud pracovník ve velkém spěchu neprovede toto omráčení dobře, zvíře se často probírá a někdy toto musí být i čtyřikrát opakováno.
Ovce a hovězí dobytek: zabíjení bez omráčení
Ovce
Zabíjení pomocí tohoto způsobu se děje bez předchozího umrtvení. Tyto metody praktikují zejména Mohamedáni a Židé. Takovéto zabíjení lze považovat za týrání zvířat.
Jak zabíjí Mohamedáni a Židé (při příležitosti oslav svých svátků)
Tři muži povalí ovci na zem a klečí na ní. Řezník musí najít na krku zvířete hrdlo. Potom musí rychle, dobře a precizně proříznout hrdlo. Zvíře zažívá nepředstavitelné bolesti. Vstát nemůže, protože na něm klečí dva muži a třetí má nohu na krku. Začne téct potok krve. Zvíře se vzpírá a žije ještě půl minuty. A takto jich umírají spousty.
Hovězí dobytek
Výroba masa jako na běžícím pásu. Oblíbeným artiklem jsou i zvířecí děti - telátka.
Zvíře je povaleno na záda. Pro zvíře toto není nic příjemného a zažívá velký strach. Posléze je mu rozříznuto hrdlo. Dle zjištění veterinářů hovězí dobytek je po tomto "zákroku" stále 25 - 30 sekund při vědomí, až do vykrvácení. Samotné rozříznutí je pro zvíře nesmírně bolestivé. Navíc, ne vždy se podaří provést proříznutí hrdla na první pokus. Tudíž se toto musí opakovat, což zvíře přivádí do obrovské agónie bolesti.
Vyžadují náboženské nauky zabíjení?
Ve Švédsku, Norsku a Novém Zélandu je takové zabíjení bez předešlého umrtvení zakázáno. Zato však v Německu se toto praktikuje. Vyznavači islámu a židovského náboženství se odvolávají na právo svobodného náboženského vyznání. V zákoně na ochranu zvířat není žádná směrnice. Nachází se však pár myšlenek v Talmudu (židovská bible) a v Koránu (islámská bible), že pokud se zabíjí zvíře pro lidskou potřebu, musí být jeho zabití učiněno všemi možnými prostředky co nejméně bolestivé. Je zarážející, že pokud se s vyznavači židovského či muslimského náboženství začne na toto téma vést diskuse, velice rychle se stočí místo tématu "zabíjení" na téma "antisemitismus", což nevede k cíli.
Také kuřata umírají na běžícím páse
Několik milionů kusů kuřat, krůt, hus a kachen ročně zemře díky rostoucí chutí Čechů na drůbeží maso.
Několik milionů kusů kuřat, krůt, hus a kachen ročně zemře díky rostoucí chutí Čechů na drůbeží maso. Nikdy nebyla spotřeba drůbežího masa tak vysoká. Díky tomuto se musí čím dál tím více a rychleji produkovat kuřecí a další maso. Okolo 40.000 kusů kuřat zemře denně v drůbežářských závodech. Jen málo firem je ochotno poskytnout informace o způsobech chovu a zpracování kuřat a kvalitě takového masa. Jak řekl jeden ředitel takového závodu: "Lidi chtějí tyhle krámy žrát a ne ptát se na jejich původ…" Jeden z mnoha náklaďáků přijíždí na rampu. Veze 6.000 kuřat, po deseti v plastikových přepravkách velikosti bedny od ovoce. Jsou to trpící stvoření, která posledních 15 měsíců žila v těsných prostorách velkochovů. Jenom při nakládání na nákladní auto a během transportu viděli slunce. Po prve a naposledy v životě. Když nákladní auto dorazí, trvá to nejvýše hodinu, než je těchto 6000 kuřat po smrti. Zvířata panicky přebíhají z jedné strany přepravního boxu na druhou. Některé křídlo, či nožka se zláme. Toto však u kuřat, určených na polévku nehraje žádnou roli. Posléze jsou kuřata zavěšena za nožky na držadla krky dolů.
Nejdříve jsou zvířata omráčena - hlavičky jsou ponořeny do vody, kde je elektrický proud. Některá kuřata jsou však malá, či čilá tudíž do vody nedosáhnou, anebo se jí vyhnout a jsou při plném vědomí. Dále kuřata čekají elektrické nože, které podříznou krčky. Potom přichází na řadu rotující nože, které oddělí krk od těla. Kuřata umírají, stejně jako všechna ostatní užitková zvířata, vykrvácením. Někdy se kuře vyhne elektrickým nožům, zde potom přichází na řadu pracovník, který jej podřízne ručně. Při zabíjení několika tisíc kuřat denně je pravidlem, že některá zůstanou při dalším zpracování živá.
Technicky perfektní smrt?
Ještě se nikdy nepodařilo průběh zabíjení perfektně zautomatizovat. Podniky se snaží co nejvíce vyloučit lidský podíl práce při zpracování kuřat. Kuřata jsou například automaticky dopravována na pohyblivý pás, ale kuřata musí být zavěšována ručně.
Nastává ovšem otázka, co je pro zvíře větším utrpením? Zda-li plně zautomatizovaný provoz, či provoz s přítomností lidí. Jedno však mají tyto dva provozy společné. Velký časový tlak a nedokonalá automatizace přináší zvířatům bezesporu utrpení.
Často se stává, že je zataven běžící pás, protože pracovníci nestíhají. Slepice potom zůstávají buď ponořené ve vodě pod elektrickým proudem, či zůstávají s rozříznutými krky a za velkých bolestí umírají. Otázkou s nevyřčenou odpovědí zůstává, zda-li je možné, aby se takovým nedokonalým způsobem dále kuřata zpracovávala. Při zabíjení na běžícím páse dochází k řadě chyb, buď zapříčených lidským faktorem, či poruchami strojů. Pro politiky, kteří mají co do činění se živočišnou výrobou je však toto téma doposud neaktuální a je třeba oživit jeho problematiku, aby se dosáhnulo humánnějšího chovu i zabíjení a to nejenom kuřat, ale i dalšího jatečního dobytka.
Data a fakta
Spotřeba drůbeže v ČR odpovídá zhruba 57 % ze 100 % celkové spotřeby masa. V posledních letech je také možno sledovat nárůst krocaního masa. Pokud toto shrneme, tak v České republice, např. v porovnání s poválečnou republikou, kdy byla spotřeba masa ročně okolo 10 kilogramů na hlavu, se dnes v ČR spotřebovává masa mnohem více, než je zdrávo. I když je možno pozorovat trend stoupající spotřeby drůbežího masa, které je doporučováno odborníky, coby zdravější, fakta hovoří jinak. I při konzumaci pouze drůbežího masa 2 x týdně stoupá riziko vzniku karcinomu střev o 30 %. A jak bezpečně dokázaly poslední studie - konzumace tzv. bílého masa podporuje zvýšené riziko zvýšeného výskytu karcinomu kůže - melanomu. (Studie v USA prokázaly přímou souvislost mnohem vyššího rizika vzniku melanomu při konzumaci bíléhoh masa, mléka, vajec a cukru - tyto potraviny se ukázaly jako startéry bujení spolu při spojení s intenzivním slunečním zářením, na rozdíl od minimálního rizika u veganů). Současná kvalita kuřecího masa je slušně řečeno mizerná. A je jedno, zda-li pochází z ČR, či ze světa. Místo toho, aby měla kuřata dostatek zrní, jsou krmena speciálními granulemi, které mimo jiné obsahují mleté kohoutky, či další slepice, které pošly při chovu.
Vysoká poptávka po kuřecím mase nutí producenty vymýšlet stále nové a nové krmné směsi, které jsou vylepšovány antibiotiky a hormony pro rychlejší růst a přibývání na váze. Slepice jsou krmeny arzenikem, aby se zabránilo případným infekcím. Tudíž naivní spotřebitel se domnívá, že konzumací kuřecího masa přispívá ke svému lepšímu zdraví. Opak je pravdou, spotřebitel do těla dostává mimo nekvalitního masa také cizorodé látky, typu hormonů, antibiotik a umělých přísad, které rozhodně nejsou bez následků na lidské zdraví. Totéž platí I o ostatních jatečních zvířatech. Nejvíce nekvalitní maso je vepřové, potom následuje hovězí a hned v závěsu kuřecí. Hormony a další cizorodé látky, případně i plísně, obsažené v nekvalitním krmivu zůstávají v mase a spotřebitel je konzumuje. Hormony mimo urychleného růstu u dětí také způsobují jejich předčasné dospívání se všemi následky. Antibiotika zvyšují rezistenci bakterií proti jejich účinkům. Mnoho lidí dnes odmítá k léčbě nemocí antibiotika, ale prakticky každý den konzumují jejich reziduální zbytky v mase, což se může v budoucnu projevit na jejich snížené odolnosti vůči novým druhům bakterií. Aféru šílených krav snad ani není potřeba připomínat. Stojí ovšem za to připomenout, že tyto krávy byly krmeny granulemi, připravených z uhynulých ovcí. A kdo přesně ví, co se používá v ČR ke krmení jatečních zvířat?Co můžeme udělat?
Především: přestaňme mlčet. Nemůžeme přece dále potlačovat ten fakt, že pro konzumaci masa musí zemřít zvíře. Přinejmenším se musíme zajímat, jak toto zvíře zemřelo.
Každý člověk má možnost svobodně se rozhodnout po přečtení těchto materiálů svobodně se rozhodnout, zdal-li konzumaci masa omezí, či zcela vypustí.
Můžete nakupovat maso od toho řezníka, který prokazatelně zvířata zabíjí sám a tím nejméně bolestivým způsobem. Kdo může, měl by se alespoň jednou podívat, jak tento řezník zvířata zabíjí a vytvořit si vlastní úsudek.
Můžete vyzvat prostřednictvím petice, či protestních dopisů politiky, kteří mají s touto problematikou co do činění.
Personál na jatkách by měl projít pečlivým a jednotným výcvikem a dokázat své schopnosti a zodpovědnost.
Nezávislý a odborný dohled ze strany ochránců zvířat.

Zabíjení na běžícím páse

19. září 2008 v 19:34 Jatka
JATKA - ZABÍJENÍ NA BĚŽÍCÍM PÁSE
Každoročně lidé sní několik milionů tun hovězího a vepřového masa, tisíce tun kuřat. Toto je obrovská kopa masa. 20 milionů prasat, 2 miliony kusů hovězího dobytka a 300 tisíc telat musí každý rok zemřít. Zvířata se zabíjí pod velkým časovým tlakem, nepočítá se počet zabitých zvířat za hodinu, nýbrž počet zabití za hodinu. Zabíjení jako na běžícím páse. Týrání zvířat je v jatkách na denním pořádku. Zákon na ochranu zvířat, který zakazuje jejich zbytečné trápení, se v praxi ukazuje jako neúčinný.
Zabíjení prasat
Zabíjení prasat
Ráno, šest hodin na jatkách: Sotva hodinu se zabíjí. 120 prasat doposud, každých třicet sekund zemře jedno prase. Něco okolo čtyř set prasat sedí nebo leží na podlaze a čeká na smrt. Některá těžce dýchají, jiná leží vyčerpáním. Některá pojdou ještě dříve, než se dostanou řezníkům pod ruku. Nic neobyčejného. Statisíce prasat jsou chována v tmavých chlévech a po třech měsících jsou transportována za velkého stresu na jatka, takže není se čemu divit, když jim selže srdce.
Prasata přichází jednotlivě anebo skupinově. Protože jsou mimořádně stresovaná zápachem krve, hlukem strojů, snaží se často utíkat, či se vzpírají. Proto jim řezníci uštědřují kopance, či rány holemi, aby zvířata mohla být dopravena až na místo popravy.
Umrtvování elektrickými kleštěmi
Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70–90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30–40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled.
Prasata se nejdříve umrtvují elektrickým výbojem. Na jatkách se k tomu používajíspeciální kleště. Tyto kleště se pokládají na krk prasat. Když elektrický výboj projde jeho tělem, zvíře zůstane ve strnulém stavu.
Takto zvíře zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Zvíře umírá tak, že vykrvácí. Ostatní prasata toto vše vidí. Můžeme se jen dohadovat, zda chápou, co se děje, jedno je však jisté. Jejich strach je vidět. Zvířata často zpanikaří a opět musí přijít na řadu kopance a rány holí. Protože se umrtvování děje ve velkém spěchu a časové tísni, jsou občas kleště přiloženy na tělo prasete příliš krátce, či na špatné místo. Zvířata potom, když jsou zavěšena za nohy, krkem dolů, se probírají s hlubokými řeznými ranami v krku, škubají sebou a křičí bolestí.
Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70-90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30-40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled.
Vysoké elektrické napětí: 700 prasat za hodinu
Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtveny pomocí přidržení jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů.
Trend racionalizace vedl již v 70 letech k vývoji plně automatizovaných omračovacích zařízení. Tyto jsou však velmi drahé a velmi vzácné. Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtveny pomocí přidržení jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů.
Takto automatizovaný provoz je schopen umrtvit 700 prasat za hodinu. Ovšem často nastávají poruchy při takové automatizaci, takže se stává, že občas selže napětí, či se prase jednoduše nedostane pod elektrický výboj. Na konci běžícího pásu je pak pověšeno za nohu při plném vědomí.
Udušení v plynové komoře
Tuto proceduru praktikuje pouze málo jatek. Při této metodě jsou zvířata vystavena účinkům CO2 plynu. Někteří kritikové této metody poukazují na velké utrpení zvířat při dušení.
Podřezávání je ruční práce
Snaha o to, usmrtit co nejvíce zvířat v co nejmenším čase není nové. Již v roce1870 bylo poprvé pověšeno prase za nohy na běžící pás, aby mohlo být podřezáno a vykucháno. Toto se stalo ve státě Cincinnati/USA, kdy byl běžící pás poprvé použit.
Na rozdíl od umrtvení se ještě nepřišlo na to, jak zautomatizovat zabíjení. Podřezávání zvířat zůstává na každých jatkách ruční prací a je záleží pouze na zručnosti a svědomitostí řezníků. Dle zákona zde nesmí řezníci tuto práci vykonávat stále. Čas jsou peníze. Zkuste se zeptat řezníka na jatkách na toto: "Myslíte, že zvíře nic necítí?". Ukazuje na prase, kterému právě uříznul nohy a lakonicky odvětí: "Svině ještě něco cítí, musím pokračovat..." a řeže dále.
Ptali jsme se, zda-li se někdy ve spěchu zapomene podříznout prase. "Ano, někdy se to stává", odpovídá řezník. Pokud se toto stane zvířeti, potom se zaživa utopí ve spařovací lázni. Od 5 do 9 je toto typický obrázek z jatek. 500 prasat již visí v chladící místnosti. Muži od krve mají přestávku na svačinu. Sedí ve své šatně, od krve, a svačí své obložené chleby. Maji 20 minut přestávku. Po této následuje další zabíjení. Jako další přichází na řadu hovězí dobytek a telata.
Po prasatech: hovězí dobytek a telataZvíře je posléze zavěšeno, stejně jako prase, hlavou dolů a umírá vykrvácením.
Zvířata přichází na jatka často na pokraji svých sil a vysílená po dlouhé cestě. Mají za sebou dlouhou cestu, plnou utrpení. Jatka často nakupují zvířata ze vzdálených míst, aby zaplnila svoji kapacitu. Z nákladního auta se žene dobytek skrze vykládací rampu na jatka. Jedna kráva vychází na rampu a nešťastně si poraní nohu. Je omráčena a pomocí zdvižného vozíku odvezena na jatka.
Po vyložení jsou zvířata naháněna na jatka. Ty se vzpírají, proto jsou jim uštědřovány rány do obzvláště citlivých míst, jako jsou oči, či nos. Potom jsou zvířata nahnána to tzv. omračovacích boxů. Nahoře stojí pracovníci, kteří zvířata omračují pomocí speciálních nástrojů.
Zvířata se umrtvují vstřelením kovového kolíku do mozku. Je jasné že pracovníci musí mířit velice přesně, protože zvíře má na vrcholu své hlavy slabší lebku. Pokud je toto provedeno precizně, je tento způsob akceptovatelný, ovšem není zcela bez utrpení.
Zvíře je posléze zavěšeno, stejně jako prase, hlavou dolů a umírá vykrvácením. Pokud pracovník ve velkém spěchu neprovede toto omráčení dobře, zvíře se často probírá a někdy toto musí být i čtyřikrát opakováno.
Ovce a hovězí dobytek: zabíjení bez omráčení
Ovce
Zabíjení pomocí tohoto způsobu se děje bez předchozího umrtvení. Tyto metody praktikují zejména Mohamedáni a Židé. Takovéto zabíjení lze považovat za týrání zvířat.
Jak zabíjí Mohamedáni a Židé (při příležitosti oslav svých svátků)
Tři muži povalí ovci na zem a klečí na ní. Řezník musí najít na krku zvířete hrdlo. Potom musí rychle, dobře a precizně proříznout hrdlo. Zvíře zažívá nepředstavitelné bolesti. Vstát nemůže, protože na něm klečí dva muži a třetí má nohu na krku. Začne téct potok krve. Zvíře se vzpírá a žije ještě půl minuty. A takto jich umírají spousty.
Hovězí dobytek
Výroba masa jako na běžícím pásu. Oblíbeným artiklem jsou i zvířecí děti - telátka.
Zvíře je povaleno na záda. Pro zvíře toto není nic příjemného a zažívá velký strach. Posléze je mu rozříznuto hrdlo. Dle zjištění veterinářů hovězí dobytek je po tomto "zákroku" stále 25 - 30 sekund při vědomí, až do vykrvácení. Samotné rozříznutí je pro zvíře nesmírně bolestivé. Navíc, ne vždy se podaří provést proříznutí hrdla na první pokus. Tudíž se toto musí opakovat, což zvíře přivádí do obrovské agónie bolesti.
Vyžadují náboženské nauky zabíjení?
Ve Švédsku, Norsku a Novém Zélandu je takové zabíjení bez předešlého umrtvení zakázáno. Zato však v Německu se toto praktikuje. Vyznavači islámu a židovského náboženství se odvolávají na právo svobodného náboženského vyznání. V zákoně na ochranu zvířat není žádná směrnice. Nachází se však pár myšlenek v Talmudu (židovská bible) a v Koránu (islámská bible), že pokud se zabíjí zvíře pro lidskou potřebu, musí být jeho zabití učiněno všemi možnými prostředky co nejméně bolestivé. Je zarážející, že pokud se s vyznavači židovského či muslimského náboženství začne na toto téma vést diskuse, velice rychle se stočí místo tématu "zabíjení" na téma "antisemitismus", což nevede k cíli.
Také kuřata umírají na běžícím páse
Několik milionů kusů kuřat, krůt, hus a kachen ročně zemře díky rostoucí chutí Čechů na drůbeží maso.
Několik milionů kusů kuřat, krůt, hus a kachen ročně zemře díky rostoucí chutí Čechů na drůbeží maso. Nikdy nebyla spotřeba drůbežího masa tak vysoká. Díky tomuto se musí čím dál tím více a rychleji produkovat kuřecí a další maso. Okolo 40.000 kusů kuřat zemře denně v drůbežářských závodech. Jen málo firem je ochotno poskytnout informace o způsobech chovu a zpracování kuřat a kvalitě takového masa. Jak řekl jeden ředitel takového závodu: "Lidi chtějí tyhle krámy žrát a ne ptát se na jejich původ…" Jeden z mnoha náklaďáků přijíždí na rampu. Veze 6.000 kuřat, po deseti v plastikových přepravkách velikosti bedny od ovoce. Jsou to trpící stvoření, která posledních 15 měsíců žila v těsných prostorách velkochovů. Jenom při nakládání na nákladní auto a během transportu viděli slunce. Po prve a naposledy v životě. Když nákladní auto dorazí, trvá to nejvýše hodinu, než je těchto 6000 kuřat po smrti. Zvířata panicky přebíhají z jedné strany přepravního boxu na druhou. Některé křídlo, či nožka se zláme. Toto však u kuřat, určených na polévku nehraje žádnou roli. Posléze jsou kuřata zavěšena za nožky na držadla krky dolů.
Nejdříve jsou zvířata omráčena - hlavičky jsou ponořeny do vody, kde je elektrický proud. Některá kuřata jsou však malá, či čilá tudíž do vody nedosáhnou, anebo se jí vyhnout a jsou při plném vědomí. Dále kuřata čekají elektrické nože, které podříznou krčky. Potom přichází na řadu rotující nože, které oddělí krk od těla. Kuřata umírají, stejně jako všechna ostatní užitková zvířata, vykrvácením. Někdy se kuře vyhne elektrickým nožům, zde potom přichází na řadu pracovník, který jej podřízne ručně. Při zabíjení několika tisíc kuřat denně je pravidlem, že některá zůstanou při dalším zpracování živá.
Technicky perfektní smrt?
Ještě se nikdy nepodařilo průběh zabíjení perfektně zautomatizovat. Podniky se snaží co nejvíce vyloučit lidský podíl práce při zpracování kuřat. Kuřata jsou například automaticky dopravována na pohyblivý pás, ale kuřata musí být zavěšována ručně.
Nastává ovšem otázka, co je pro zvíře větším utrpením? Zda-li plně zautomatizovaný provoz, či provoz s přítomností lidí. Jedno však mají tyto dva provozy společné. Velký časový tlak a nedokonalá automatizace přináší zvířatům bezesporu utrpení.
Často se stává, že je zataven běžící pás, protože pracovníci nestíhají. Slepice potom zůstávají buď ponořené ve vodě pod elektrickým proudem, či zůstávají s rozříznutými krky a za velkých bolestí umírají. Otázkou s nevyřčenou odpovědí zůstává, zda-li je možné, aby se takovým nedokonalým způsobem dále kuřata zpracovávala. Při zabíjení na běžícím páse dochází k řadě chyb, buď zapříčených lidským faktorem, či poruchami strojů. Pro politiky, kteří mají co do činění se živočišnou výrobou je však toto téma doposud neaktuální a je třeba oživit jeho problematiku, aby se dosáhnulo humánnějšího chovu i zabíjení a to nejenom kuřat, ale i dalšího jatečního dobytka.
Data a fakta
Spotřeba drůbeže v ČR odpovídá zhruba 57 % ze 100 % celkové spotřeby masa. V posledních letech je také možno sledovat nárůst krocaního masa. Pokud toto shrneme, tak v České republice, např. v porovnání s poválečnou republikou, kdy byla spotřeba masa ročně okolo 10 kilogramů na hlavu, se dnes v ČR spotřebovává masa mnohem více, než je zdrávo. I když je možno pozorovat trend stoupající spotřeby drůbežího masa, které je doporučováno odborníky, coby zdravější, fakta hovoří jinak. I při konzumaci pouze drůbežího masa 2 x týdně stoupá riziko vzniku karcinomu střev o 30 %. A jak bezpečně dokázaly poslední studie - konzumace tzv. bílého masa podporuje zvýšené riziko zvýšeného výskytu karcinomu kůže - melanomu. (Studie v USA prokázaly přímou souvislost mnohem vyššího rizika vzniku melanomu při konzumaci bíléhoh masa, mléka, vajec a cukru - tyto potraviny se ukázaly jako startéry bujení spolu při spojení s intenzivním slunečním zářením, na rozdíl od minimálního rizika u veganů). Současná kvalita kuřecího masa je slušně řečeno mizerná. A je jedno, zda-li pochází z ČR, či ze světa. Místo toho, aby měla kuřata dostatek zrní, jsou krmena speciálními granulemi, které mimo jiné obsahují mleté kohoutky, či další slepice, které pošly při chovu.
Vysoká poptávka po kuřecím mase nutí producenty vymýšlet stále nové a nové krmné směsi, které jsou vylepšovány antibiotiky a hormony pro rychlejší růst a přibývání na váze. Slepice jsou krmeny arzenikem, aby se zabránilo případným infekcím. Tudíž naivní spotřebitel se domnívá, že konzumací kuřecího masa přispívá ke svému lepšímu zdraví. Opak je pravdou, spotřebitel do těla dostává mimo nekvalitního masa také cizorodé látky, typu hormonů, antibiotik a umělých přísad, které rozhodně nejsou bez následků na lidské zdraví. Totéž platí I o ostatních jatečních zvířatech. Nejvíce nekvalitní maso je vepřové, potom následuje hovězí a hned v závěsu kuřecí. Hormony a další cizorodé látky, případně i plísně, obsažené v nekvalitním krmivu zůstávají v mase a spotřebitel je konzumuje. Hormony mimo urychleného růstu u dětí také způsobují jejich předčasné dospívání se všemi následky. Antibiotika zvyšují rezistenci bakterií proti jejich účinkům. Mnoho lidí dnes odmítá k léčbě nemocí antibiotika, ale prakticky každý den konzumují jejich reziduální zbytky v mase, což se může v budoucnu projevit na jejich snížené odolnosti vůči novým druhům bakterií. Aféru šílených krav snad ani není potřeba připomínat. Stojí ovšem za to připomenout, že tyto krávy byly krmeny granulemi, připravených z uhynulých ovcí. A kdo přesně ví, co se používá v ČR ke krmení jatečních zvířat?Co můžeme udělat?
Především: přestaňme mlčet. Nemůžeme přece dále potlačovat ten fakt, že pro konzumaci masa musí zemřít zvíře. Přinejmenším se musíme zajímat, jak toto zvíře zemřelo.
Každý člověk má možnost svobodně se rozhodnout po přečtení těchto materiálů svobodně se rozhodnout, zdal-li konzumaci masa omezí, či zcela vypustí.
Můžete nakupovat maso od toho řezníka, který prokazatelně zvířata zabíjí sám a tím nejméně bolestivým způsobem. Kdo může, měl by se alespoň jednou podívat, jak tento řezník zvířata zabíjí a vytvořit si vlastní úsudek.
Můžete vyzvat prostřednictvím petice, či protestních dopisů politiky, kteří mají s touto problematikou co do činění.
Personál na jatkách by měl projít pečlivým a jednotným výcvikem a dokázat své schopnosti a zodpovědnost.
Nezávislý a odborný dohled ze strany ochránců zvířat.

Vepři na jatkách

19. září 2008 v 19:33 Jatka

Vepři na jatkách

JATKA. Je to téma, o kterém lidé neradi slyší. Ovšem je to realita, a i když před ní mnoho lidí zavře oči, nemůžou svědomitě říct že jsou bez viny. Odmítnutí masa je sílou charakteru, přiznáním vlastního chybování a chutí něco změnit.
Takže zpátky k faktům. Článek jsem napsala sama s pomocí údajů Ochránců hospodářských zvířat, kterým moc díky za snahu a samozřejmě doporučuji www.ohz.cz.
Každoročně jako potrava lidem zemře několik milionů dobytka a prasat a biliony kuřat. Zvířata jsou, pod velkým časovým tlakem, zabíjena na běžících pásech. Týrání zvířat je na jatkách téměř tradicí. Zákon na ochranu zvířat, který zakazuje jejich zbytečné trápení, se v praxi ukazuje jako neúčinný.
ZABÍJENÍ PRASAT
Každou půl minutu zemře jedno prase (viz níž). Stovky prasat se válí na podlaze a pozorují zabíjení ostatních, čekajíc na vlastní smrt. Mnoho z nich je transportem tak vyčerpáno, že zemřou ještě než se dostanou k řezníkovi. Velmi mnoho jich má také nešetrným zacházením při transportu zlomené nohy, takže jen v bolestech nehybně leží. Bohužel se tu setkáme s takovou nelidskostí, když pracovníci jatek nehybná zvířata kopou do obličeje.
Protože jsou zvířata mimořádně stresovaná zápachem krve, hlukem strojů, a protože jsou prasata velmi inteligentní tvorové a ví že je čeká smrt, snaží se často utíkat či se vzpírají. Proto jim řezníci opět uštědřují kopance či rány holemi, aby zvířata mohla být dopravena až na místo popravy.
http://www.arka.org.yu/pic/prase_nos.jpg
Po zavěšení na běžící pás je prasatům podříznut krk a pak následuje spařovací lázeň. Tělo se má namočit do vřící vody aby se zbavilo chlupů a kousků kůže. Nejsmutnější je, že nedbalým přístupem řezníků je mnoho prasat stále živých, když jsou, zavěšeni za jednu nohu a s podřezaným krkem, ponořeni do vařící vody.
ZPŮSOBY UMRTVENÍ

http://www.differentlife.cz/veget18.jpg
Umrtvení elektrickými kleštěmi
"Prasata se nejdříve omračují elektrickým výbojem. Na jatkách se k tomu používají speciální kleště. Ty se přiloží ke krku. Když elektrický výboj projde jeho tělem, zvíře zůstane ve strnulém stavu.
Takto zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Zvíře umírá tak, že vykrvácí." Ostatní prasata toto vše vidí. Podle výzkumů víme, že CHÁPOU, co se děje a co je čeká. Jejich strach je vidět. Často zpanikaří a opět musí přijít na řadu kopance a rány holí.
Protože se umrtvování děje ve velkém spěchu a časové tísni, jsou občas kleště přiloženy na tělo prasete příliš krátce nebo na špatné místo. Zvířata potom, když jsou zavěšena za nohy, krkem dolů, se probírají s hlubokými řeznými ranami v krku, škubají sebou a křičí bolestí.
Vysoké napětí
Dnes už existují i plně automatizovaná omračovací zařízení. Ty jsou však velmi drahé a na jatkách vzácné. Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtvena přidržením jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů. Takto automatizovaný provoz je schopen umrtvit 700 prasat za hodinu. Ovšem při takové automatizaci často nastávají poruchy, takže se stává, že občas selže napětí či se prase nedostane pod elektrický výboj. Na konci běžícího pásu je pak pověšeno za nohu při plném vědomí.

Podřezávání
"Snaha o to, usmrtit co nejvíce zvířat v co nejmenším čase."
Podřezávání zvířat zůstává na každých jatkách ruční prací a záleží pouze na zručnosti a svědomitostí řezníků. Ovšem čas jsou peníze.
OHZ se ptali řezníka, zda se někdy ve spěchu zapomene podříznout prase. "Ano, někdy se to stává", odpovídá řezník. Pokud se toto stane zvířeti, potom se zaživa utopí ve spařovací lázni.

Operační zákrok na živém zvířeti bez narkózy

19. září 2008 v 19:24 Vivisekce

CO JE TO VIVISEKCE?

Klimešův slovník Cizích slov vivisekci definuje jako: operační zákrok na živém zvířeti bez narkózy. V brožuře Vivisekce - věda či ostuda? od MUDr. R. Kupsinela najdeme tuto definici: "Vivisekce znamená doslova řezat živou tkáň, lidskou nebo zvířecí". Je to vědecký termín pro výzkum na základě veterinářství a může zahrnovat invazní nebo neinvazní postupy.
Invazní výzkum sestává z každého typu řezání, píchání nebo injekce do živého těla. To zahrnuje chirurgii, pitvání, injekci lidských chorob pro vytvoření "živých modelů" lidských nemocí nebo násilné nucení škodlivé potravy nebo škodlivých látek do tělních otvorů.
Neinvazní experimenty sestávají z psychologických testů, které mohou vyvolávat psychický stres nebo úzkost, až po odnětí potravy, vody, kyslíku nebo jiných důležitých nezbytností pro život.

Historie vivisekce

První pokusy na zvířatech jsou známy již z 16. stol. n. l., kdy William Harvey (1578 - 1657) žák Jeroným Fabricia užíval pro studium různých fyziologických funkcí želvy, hady, ptáky, ryby a prasata. V roce 1628 vydal spis Excersie o srdečním a krevním oběhu. Se zvířaty (případně i odsouzenci na smrt) se nezacházelo příliš vlídně. Operace bez anestezie i vivisekce patřily mezi běžné pracovní metody.
Mnohé se změnilo, když Antonius va Leeuwenhok (1632-1723) vynalezl mikroskop, který tím otevřel dříve netušené možnosti pro anatomii zejména mikrobiologii. S mikroskopem pracoval i Marcello Malpighi (1628-1693), prohlédl jím velké množství živých tkání. Zastával teorii analogie ve stavbě živočišných orgánů a možnost srovnání funkcí s vyššími organismy. Malpighi tedy poprvé vědomě užil zvířecího modelu.
Dalším lékařem byl Edward Jenner (1749-1823), který provedl očkování proti černým neštovicím kravskou vakcínou, což patří ke klasickým příkladům využití zvířete a jeho nemoci k boji s nemocí lidskou. Druhým člověkem, který se odvážil vakcinovat proti jiné smrtelné nemoci - vzteklině - byl Louis Pasteur (1822-1895). V letech 1877-1881 pracoval na antraxu (sněť slezinná) a používal jako pokusná zvířata ovce a skot. Zvířatům vytvářel "přiměřené životní podmínky, včetně dobrého zacházení". Jeho současníkem byl Claude Bernard (1813-1878), který věnoval polovinu své knihy "Úvod do studia experimentální medicíny" pokusům na zvířatech.
A posledním z této řady významných vědců a biologů byli Banting a Ch.B. Best, kteří izolovali ze slinivky břišní pokusných psů v roce 1920 inzulín, který byl schopen regulovat hladinu cukru v krvi a léčit tak nemocné postižené cukrovkou.

Vivisekční pojmy:



Pokusné zvíře - je každé zvíře, na kterém se provádějí experimenty. Jeho původ může být různý, odchycené ve volné přírodě, vykoupené od chovatele nebo chované v laboratoři. U pokusného zvířete obvykle postrádáme charakteristiku, informace o populaci z níž pochází.
Zvíře laboratorní - je zvířetem známých genetických vlastností a je rozmnožováno jen pro laboratorní účely. Laboratorní zvíře má obecné vlastnosti zvířete pokusného, ale liší se především v tom že:
  • svým založením je určeno pro laboratorní výzkum
  • vlastní přenosné a vhodné vlastnosti, které jej určují pro daný výzkumný úkol
  • je definované z hlediska genetického a zdravotního stavu, atd.
  • zůstává po celý život respektive po mnoha generací v podmínkách vyžadovaných a určených prováděným výzkumem
Biomodel - biologický model je živý systém, jeho studium dle určitých pravidel dovoluje reprodukovat a analogicky odvozovat chování a vlastnosti původního jiného živého systému. Biomodel by měl poskytnout nový pohled na řešenou problematiku. Zahrnuje sem modely na úrovni buněčné, orgánové, tkáňové i celý organismus - zvířete. Dnes jsou známy a používány tisíce biomodelů a jejich počet stále vzrůstá.
Zvířecí model - je živý organismus, jehož studium podle určitých pravidel dovoluje reprodukovat a analogicky "odvozovat chování a vlastnosti člověka" nebo dalších živočišných druhů. Definice zahrnuje modely určené pro studium fyziologických i patologických procesů a zákonitostí.



Zvířecí model nemocí - je živý organismus s vrozenou, přirozeně či uměle získanou vadou, poruchou, patologickým procesem, nebo dispozicemi k onemocnění, jehož studium dle přesně vymezených pravidel dovoluje reprodukovat analogicky odvozovat patologické chování nebo vlastnosti jiného objektu. Genetické inženýrství s možností uměle změnit genetický kód (transgenní zvíře) nyní začíná stírat rozdíly mezi uměle navozeným a spontánním, resp. genetickým modelem, a to tehdy, když transgenní zvíře je použito k další přirozené reprodukci.
Akutní toxicita - zahrnuje škodlivé účinky, které se objeví během určité doby (většinou 14 dní) po podání jedné dávky látky.
DL50 (střední letální dávka) - je jednotlivá dávka látky, která bude pravděpodobně působit smrtelně u 50% exponovaných zvířat. DL50 je statisticky vypočtená veličina. Hodnota DL50 se udává jako hmotnost testované látky na jednotku hmotnosti pokusného zvířete (mg.kg -1 tělesné hmotnosti).
CL50 (střední letální koncentrace) - je statisticky vypočtená koncentrace dané látky, pro kterou lze očekávat, že u 50 % exponovaných zvířat povede během definované doby expozice nebo během určité následné doby ke smrti. Hodnota CL50se udává jako koncentrace sledované látky ve standartním objemu vzduchu (mg.1-1).
Netoxická dávka - při experimentu je nejvyšší dávka nebo maximální expoziční koncentrace, při které nedochází k prokazatelnému poškození.
Subakutní / subchronická toxicita - zahrnuje poškozující účinky, ke kterým dochází u pokusných zvířat v důsledku opakovaného denního podávání nebo expozice chemickým látkám. Doba podávání trvá krátce ve srovnání s dobou života příslušného živočišného druhu.
Nejvyšší snesitelná dávka - (Maximum Tolerated Dose = MTD) je dávka, která vyvolává zřetelné projevy toxicity, avšak bez podstatných vlivů na dobu přežití zvířat během trvání příslušného testu.
Drážděním kůže - se rozumí vyvolání vratných zánětlivých jevů po aplikaci testovací látky.
Drážděním oka - se rozumí vyvolání vratných změn na oku po aplikaci testované látky na povrch oka.
Senzibilizace kůže - (alergická kontaktní dermatitis) je imunologická reakce pokožky podmíněná testovanou látkou.

Proč jsme proti vivisekci

19. září 2008 v 19:23 Vivisekce
PROČ JSME PROTI VIVISEKCI?
Nejdůležitější důvod je ten, že je to velice špatná věda, vytvářející mnoho zavádějících a matoucích údajů, jež vydávají zdraví lidí v nebezpečí. Je to také plýtvání finančních prostředků daňových poplatníků. Je to špatná věda, protože nám dává informace a výsledky o zvířatech, kdežto my potřebujeme znát účinek na člověka. Dávno víme, že lidská nemoc může mít u zvířat úplně jinou formu. Ukázalo se, že výsledky z pokusů na zvířatech nejsou nijak použitelné pro lidi. To je zákon přírody, spojený s metabolismem (souhrn všech fyzických a chemických procesů, neustále se konajících v živých organismech), podle něhož je biologická reakce, která se ustanovila pro jeden druh, platná pouze pro tento jednotlivý druh a pro žádný jiný. Často mohou dva úzce spřízněné druhy jako myš a krysa reagovat kompletně rozdílným způsobem.
http://img.aktualne.centrum.cz/22/39/223938-pes.jpg
Lékaři, kteří pracují přímo s nemocnými lidmi, opět a opět prohlašují, že nemoci se musejí zkoumat tehdy, když se spontánně projevují v lidském organismu. Vivisektoři vlastně uměle, násilně a především nepřirozeně vyvolávají u zvířat nemoci, které by normálně nedostali, nebo které se u nich projevují v jiných formách. To platí pro všechny druhy pokusů se zvířaty.
Mnozí významní vědci se stavějí proti vivisekci, ale bývají většinou záměrně umlčováni či ignorováni vivisektory a jejich zájmy, kterým pokusy na zvířatech přinášejí značné zisky. Proto uvádíme několik citátů těchto oponentů:
  • "Tuberkulosa morčete není tuberkulosou člověka o nic více, než je rakovina myši rakovinou člověka. Obětujíc stovky morčat, já, jakož i tolik jiných vědců, jsme prokázali pouze jednu věc: že výsledky získané u zvířat dalece nejsou pro člověka použitelné." (Dr. Doyen)
  • "Vivisekce je pro studium lékařství zbytečná. Je také zbytečná pro studium fyziologie, neboť jestliže dnes známe funkce orgánů, je to díky tomu, že je léčíme, když jsou poškozené. Na klinice a ne ve vivisekční laboratoři jsme poznali fyziologickou roli, kterou každý orgán v lidském těle hraje. Přišlo by na okamžik serióznímu praktickému lékaři na mysl, proto aby studoval činnost léčivých látek, aby si představil, že to, co se děje v těle zdravého zvířete by bylo stejné jako u nemocného člověka?" (Dr. Paqueta, dříve lékař - inspektor Enfants de la Seine).
  • "Dokonce i když byl nějaký lék podroben kompletnímu a adekvátnímu farmakologickému výzkumu na několika druzích zvířat a shledán relativně nejedovatým a bezpečným, je často shledáno, že takový lék může vykazovat neočekávané a nebezpečné toxické reakce u nemocných lidí. To bylo známo už téměř od počátku vědecké farmakologie." (Dr. E. Marshall v Journal of the America Medical Association).
  • "Jako vědec studuji metagenesi (druh reprodukce, při níž řady generací nestejných forem přicházejí mezi zárodek a původní typ, alternace generací) a kardiogenesi (původ rakoviny), dvě pole, na nichž je zásadně nezbytné experimentovat. Tedy vím, o čem hovořím. A já říkám, "ne" pokusům se zvířaty. Nejen kvůli etickým, ale hlavně kvůli vědeckým důvodům. Člověk může provádět pokusy mnoha jinými metodami, které nabízejí tři výhody: vědeckou platnost, úsporu času (výsledky, dostupné s laboratorními zvířaty v šesti měsících lze získat za dva týdny s buňkami ve zkumavce), nižší náklady. Pokusy se zvířaty jsou klamné, zbytečné, nákladné a nadto kruté." (Gionni Tamino, vědec na Universitě Padově, přední lékařské škole v Itálii).

http://vesmir.msu.cas.cz/madagaskar/images/vystava1999/27.jpg
Nezáleží tedy kolik se udělalo pokusů se zvířaty, protože stejně první dvě generace lidí, kteří užívají nějaký nový lék nebo léčebný postup jsou skutečnými morčaty kvůli rozdílům mezi námi a zvířaty. Tomu se právě nelze vyhnout. Jedním z příkladů je lék DES (stilboestrol), který byl důkladně vyzkoušen na zvířatech a shledán bezpečným. Způsobil rakovinu pochvy u dcer žen, které jej brali jako prevenci potratu. Nyní se to ukazuje u třetí generace, kdy vnoučata původních uživatelů se rodí s genitálními defekty.
http://lev.panthera-leo.org/images/lidozrouti003.jpg
Některé "důkladně sledované" a na zvířatech testované léky, které uškodily a zabily jejich uživatele:
  • Phenacetin (na bolesti) - způsobil poškození ledvin a červených krvinek
  • Urethane (leukémie) - způsobil rakovinu jater, plic a kostní dřeně
  • Isoniazid (tuberkolóza) - způsobil zničení jater
  • Clioquinol (průjem) - způsobil oslepnutí, paralýzu a smrt
  • Isopreterenol (astma) - způsobil smrt
  • Flamamil (revma) - způsobil ztrátu vědomí
  • Eraldin (léčba srdce) - způsobil vážné poškození zraku a zažívacího traktu
  • Phenformin (cukrovka) - dokud nebyl odstraněn z trhu způsobil 1000 úmrtí ročně

Co zapřičiňuje tyto obtíže?

Potíže vyplývají z rozdílů v pěti základních stupních působení, jímž lék (nebo jiná testovaná látka) účinkuje v živém organismu, které určí jak na něj bude lék působit - jinými slovy, přispívá k biochemickému prostředí, jedinečnému tomu kterému druhu.
Ony stupně jsou:
  • vstřebávání do krve
  • distribuce do stanoviště
  • působení a mechanismus působení
  • metabolismus
  • vyloučení
Každá malá změna, zopakovaná na každém z těchto stupňů, se může nahromadit ve větší změnu působení. Jedním z nejdůležitějších faktorů je rychlost a typ metabolismu nebo způsob, jímž je lék zdolán tělem. Vědecká dobrozdání ukazují, že odchylky v metabolismu léků mezi druhy je spíše pravidlem než vyjímkou. Rozdílné způsoby metabolismu také přispívají k rozmanitosti živočišných druhů.
http://gnosis9.net/img/orangutan003.jpg
Například amfetaminy se látkově přeměňují stejnými způsoby u psů a myší, ale rozdílným způsobem u krysy a ještě jinak u morčete. Toxické účinky léků, neočekávané v testech se zvířaty, mohou být zjištěny u lidí, je-li jejich metabolismus pomalejší nebo kde se utvářejí jeho jedovaté vedlejší produkty. Například léky fenylbutazon a oxyfenbutazon byly příčinou mnoha úmrtí lidí, protože jim trvá mnohem déle tyto léky látkově přeměnit. Lidskému tělu trvá 72 hodin než zdolá poloviční dávku fenylbutazonu, kdežto u opice, psa, krysy a králíka jsou odpovídající lhůty 8, 6, 6, a 3 hodiny. U oxyfenbutazonu trvá lidskému tělu 72 hodin než zdolá poloviční dávku, zatímco u psa to trvá pouze 1/2 hodiny, atd. atd.
Protože není nikdy možné předpovídat, které ze zvířat - jestli vůbec některé - bude reagovat podobně jako člověk, je tu neustále nebezpečí zavádějících předpokladů. Pokusy se zvířaty (a nemluvíme pouze o farmakologii a lékařských vědách), poskytují falešný pocit bezpečnosti. Mnohem více by vědě a lidstvu prospělo, kdyby se lékaři, badatelé a různí experti věnovali metodám, které se přímo týkají lidské populace. Tím máme na mysli studie lidské populace (epidemiologie), klinický výzkum lidí, kteří jsou nemocní a nebo zemřeli, pozorováním zdravých dobrovolníků a experimenty s lidskou tkání. I když výzkum založený na lidech je pro vědu obrovským přínosem, přesto se mu v dnešní době stále věnuje málo pozornosti i peněz.
http://adweek.blogs.com/photos/uncategorized/panda.jpg