Proč jsme proti vivisekci

19. září 2008 v 19:23 |  Vivisekce
PROČ JSME PROTI VIVISEKCI?
Nejdůležitější důvod je ten, že je to velice špatná věda, vytvářející mnoho zavádějících a matoucích údajů, jež vydávají zdraví lidí v nebezpečí. Je to také plýtvání finančních prostředků daňových poplatníků. Je to špatná věda, protože nám dává informace a výsledky o zvířatech, kdežto my potřebujeme znát účinek na člověka. Dávno víme, že lidská nemoc může mít u zvířat úplně jinou formu. Ukázalo se, že výsledky z pokusů na zvířatech nejsou nijak použitelné pro lidi. To je zákon přírody, spojený s metabolismem (souhrn všech fyzických a chemických procesů, neustále se konajících v živých organismech), podle něhož je biologická reakce, která se ustanovila pro jeden druh, platná pouze pro tento jednotlivý druh a pro žádný jiný. Často mohou dva úzce spřízněné druhy jako myš a krysa reagovat kompletně rozdílným způsobem.
http://img.aktualne.centrum.cz/22/39/223938-pes.jpg
Lékaři, kteří pracují přímo s nemocnými lidmi, opět a opět prohlašují, že nemoci se musejí zkoumat tehdy, když se spontánně projevují v lidském organismu. Vivisektoři vlastně uměle, násilně a především nepřirozeně vyvolávají u zvířat nemoci, které by normálně nedostali, nebo které se u nich projevují v jiných formách. To platí pro všechny druhy pokusů se zvířaty.
Mnozí významní vědci se stavějí proti vivisekci, ale bývají většinou záměrně umlčováni či ignorováni vivisektory a jejich zájmy, kterým pokusy na zvířatech přinášejí značné zisky. Proto uvádíme několik citátů těchto oponentů:
  • "Tuberkulosa morčete není tuberkulosou člověka o nic více, než je rakovina myši rakovinou člověka. Obětujíc stovky morčat, já, jakož i tolik jiných vědců, jsme prokázali pouze jednu věc: že výsledky získané u zvířat dalece nejsou pro člověka použitelné." (Dr. Doyen)
  • "Vivisekce je pro studium lékařství zbytečná. Je také zbytečná pro studium fyziologie, neboť jestliže dnes známe funkce orgánů, je to díky tomu, že je léčíme, když jsou poškozené. Na klinice a ne ve vivisekční laboratoři jsme poznali fyziologickou roli, kterou každý orgán v lidském těle hraje. Přišlo by na okamžik serióznímu praktickému lékaři na mysl, proto aby studoval činnost léčivých látek, aby si představil, že to, co se děje v těle zdravého zvířete by bylo stejné jako u nemocného člověka?" (Dr. Paqueta, dříve lékař - inspektor Enfants de la Seine).
  • "Dokonce i když byl nějaký lék podroben kompletnímu a adekvátnímu farmakologickému výzkumu na několika druzích zvířat a shledán relativně nejedovatým a bezpečným, je často shledáno, že takový lék může vykazovat neočekávané a nebezpečné toxické reakce u nemocných lidí. To bylo známo už téměř od počátku vědecké farmakologie." (Dr. E. Marshall v Journal of the America Medical Association).
  • "Jako vědec studuji metagenesi (druh reprodukce, při níž řady generací nestejných forem přicházejí mezi zárodek a původní typ, alternace generací) a kardiogenesi (původ rakoviny), dvě pole, na nichž je zásadně nezbytné experimentovat. Tedy vím, o čem hovořím. A já říkám, "ne" pokusům se zvířaty. Nejen kvůli etickým, ale hlavně kvůli vědeckým důvodům. Člověk může provádět pokusy mnoha jinými metodami, které nabízejí tři výhody: vědeckou platnost, úsporu času (výsledky, dostupné s laboratorními zvířaty v šesti měsících lze získat za dva týdny s buňkami ve zkumavce), nižší náklady. Pokusy se zvířaty jsou klamné, zbytečné, nákladné a nadto kruté." (Gionni Tamino, vědec na Universitě Padově, přední lékařské škole v Itálii).

http://vesmir.msu.cas.cz/madagaskar/images/vystava1999/27.jpg
Nezáleží tedy kolik se udělalo pokusů se zvířaty, protože stejně první dvě generace lidí, kteří užívají nějaký nový lék nebo léčebný postup jsou skutečnými morčaty kvůli rozdílům mezi námi a zvířaty. Tomu se právě nelze vyhnout. Jedním z příkladů je lék DES (stilboestrol), který byl důkladně vyzkoušen na zvířatech a shledán bezpečným. Způsobil rakovinu pochvy u dcer žen, které jej brali jako prevenci potratu. Nyní se to ukazuje u třetí generace, kdy vnoučata původních uživatelů se rodí s genitálními defekty.
http://lev.panthera-leo.org/images/lidozrouti003.jpg
Některé "důkladně sledované" a na zvířatech testované léky, které uškodily a zabily jejich uživatele:
  • Phenacetin (na bolesti) - způsobil poškození ledvin a červených krvinek
  • Urethane (leukémie) - způsobil rakovinu jater, plic a kostní dřeně
  • Isoniazid (tuberkolóza) - způsobil zničení jater
  • Clioquinol (průjem) - způsobil oslepnutí, paralýzu a smrt
  • Isopreterenol (astma) - způsobil smrt
  • Flamamil (revma) - způsobil ztrátu vědomí
  • Eraldin (léčba srdce) - způsobil vážné poškození zraku a zažívacího traktu
  • Phenformin (cukrovka) - dokud nebyl odstraněn z trhu způsobil 1000 úmrtí ročně

Co zapřičiňuje tyto obtíže?

Potíže vyplývají z rozdílů v pěti základních stupních působení, jímž lék (nebo jiná testovaná látka) účinkuje v živém organismu, které určí jak na něj bude lék působit - jinými slovy, přispívá k biochemickému prostředí, jedinečnému tomu kterému druhu.
Ony stupně jsou:
  • vstřebávání do krve
  • distribuce do stanoviště
  • působení a mechanismus působení
  • metabolismus
  • vyloučení
Každá malá změna, zopakovaná na každém z těchto stupňů, se může nahromadit ve větší změnu působení. Jedním z nejdůležitějších faktorů je rychlost a typ metabolismu nebo způsob, jímž je lék zdolán tělem. Vědecká dobrozdání ukazují, že odchylky v metabolismu léků mezi druhy je spíše pravidlem než vyjímkou. Rozdílné způsoby metabolismu také přispívají k rozmanitosti živočišných druhů.
http://gnosis9.net/img/orangutan003.jpg
Například amfetaminy se látkově přeměňují stejnými způsoby u psů a myší, ale rozdílným způsobem u krysy a ještě jinak u morčete. Toxické účinky léků, neočekávané v testech se zvířaty, mohou být zjištěny u lidí, je-li jejich metabolismus pomalejší nebo kde se utvářejí jeho jedovaté vedlejší produkty. Například léky fenylbutazon a oxyfenbutazon byly příčinou mnoha úmrtí lidí, protože jim trvá mnohem déle tyto léky látkově přeměnit. Lidskému tělu trvá 72 hodin než zdolá poloviční dávku fenylbutazonu, kdežto u opice, psa, krysy a králíka jsou odpovídající lhůty 8, 6, 6, a 3 hodiny. U oxyfenbutazonu trvá lidskému tělu 72 hodin než zdolá poloviční dávku, zatímco u psa to trvá pouze 1/2 hodiny, atd. atd.
Protože není nikdy možné předpovídat, které ze zvířat - jestli vůbec některé - bude reagovat podobně jako člověk, je tu neustále nebezpečí zavádějících předpokladů. Pokusy se zvířaty (a nemluvíme pouze o farmakologii a lékařských vědách), poskytují falešný pocit bezpečnosti. Mnohem více by vědě a lidstvu prospělo, kdyby se lékaři, badatelé a různí experti věnovali metodám, které se přímo týkají lidské populace. Tím máme na mysli studie lidské populace (epidemiologie), klinický výzkum lidí, kteří jsou nemocní a nebo zemřeli, pozorováním zdravých dobrovolníků a experimenty s lidskou tkání. I když výzkum založený na lidech je pro vědu obrovským přínosem, přesto se mu v dnešní době stále věnuje málo pozornosti i peněz.
http://adweek.blogs.com/photos/uncategorized/panda.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama